VELIKONOČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ 13. - 17. 4. 2022 19.04.2022     Čtyřicet čtyři závodníků z VRL se zúčastnilo soustředění v Břízkách.    Ve středu odpoledne jsme přijeli do sportovního areálu Břízky v Jablonci nad Nisou. Počasí nám přálo - bylo teplo. Někteří chodili v kraťasech, ale místy na zemi ležel ještě neroztátý sníh.    Zbytek odpoledne jsme se ubytovávali a seznamovali se – nejen mezi sebou, ale taky s pravidly chování na soustředění. Další den jsme už začali trénovat. Jako první nás čekala samozřejmě rozcvička a potom dopoledne paměťák. Po obědě jsme vyrazili asi půl hodiny cesty od ubytování na okruhy, kde po nás zůstalo pár domečků pro skřítky a zvířátka :). Nechyběla ani večerní hudební produkce. Všechny pokoje měly za úkol si nachystat dvě písničky, které jsme si spolu zazpívali.    V pátek jsme dopoledne běhali azimuty. Nejprve dlouhé, kde jsme si vyzkoušeli přesnost a dozvěděli se, jak daleko jsme byli od správného místa (rozdíly se pohybovaly od jednotek až k desítkám metrů), zároveň jsme se tím učili buzole při postupech důvěřovat. Po přečkání krátkého deště jsme si zaběhli i krátké azimuty. Jak na azimuty, tak na odpolední vrstevnice proběhla teoretická příprava v podobě vysvětlení a pracovních listů. Déšť se večer vrátil, a tak jsme si místo původně plánovaného nočáku zahráli vtipné scénky s orienťáckou tématikou.    V sobotu nás čekaly tréninky tři: dopoledne sprinty, odpoledne závod a večer nočák (báli jsme se, ale za sebe musím říct, že se mi nočák líbil). V neděli už rozcvička nebyla a ve volných chvílích jsme se balili a uklízeli. Dopoledne samozřejmě proběhly ještě štafety. Než se ale vyrazilo do lesa, tak každý z týmu postupně podle úseků musel oběhnout krátké kolečko. Potom byl oběd a jelo se domů.    Myslím, že soustředění jsme si všichni moc užili, nabrali nové zkušenosti, co se orienťáku týče, a užili si čas s kamarády.    Velké díky patří těm, bez kterých by soustředění nebylo. Těm, kteří stavěli, připravovali a pomáhali s veškerým programem a s tréninky. A taky těm, kteří se starali o to, abychom neměli hlad. Marie Hájková