ODM - Olympiáda dětí a mládeže 2020 - LOB22.01.2020
   Adéla Randáková získala v pondělí 20.1. zlatou medaili za 1. místo ve sprintu a ve středu 22.1. přidala další prvenství na krátké trati. Středeční závod si můžete přehrát v archivu ČT.
   
   Výsledky:
   Sprint
   Krátká trať
   Štafety
   Toto je jen krátké info ze ZODM 2020. Očima servis womanky mohu ZODM zhodnotit takto:
   Letošní zima nám letos moc nepřeje, ale i přes nepřízeň a horší sněhové podmínky, se podařilo na nominačních závodech za Královéhradecký kraj vybrat 8 mladých orientačních běžců lyžařů a pod vedením zkušených trenérek Ivy Mádlové a Lenky Křivdové vyrazit směr Karlovarský kraj, kde se ZODM konala. Centrem byly Karlovy Vary a hlavní areály, kde měly probíhat boje o medaile v lyžařském OB, byly Eduard a biatlonový areál Fiftelberg. Z vrchlabských závodníků se nominovali: Adéla Randáková, Eliška a Honza Čivrní a Filip Hanuš.
   
   Po nádherném zahájení v KV aréně jsme se ubytovali v hotelu Praha v Jáchymově a těšili se na první závod. V pondělí se jel sprint, ve středu krátká trať a ve čtvrtek smíšené štafety. Jak už jsem psala, sněhu moc nenasypalo, ale pořadatelé vyvinuli nadlidské úsilí a po mnoha změnách, mnoha a mnoha hodinách nahazování a úpravách v terénu, připravili krásné a orientačně zajímavé tratě. Všichni závodníci se moc snažili a musím uznat, že v kategoriích mladších i starších děvčat a chlapců jsme mohli vidět opravdu krásné souboje a kvalitní výkony! Pevně věřím, že krásné zážitky a získané medaile budou pro ostatní méně úspěšné závodníky velkou motivací při tréninku.
   
   Jak si naši vrchlabští vedli, najdete v odkazu : Výsledky
   
   Já bych chtěla poděkovat všem závodníkům za krásnou atmosféru a zážitek, všem pořadatelům LOB sekce za přípravu, velkou obětavost a pohodu a pořadatelskému kraji za pečlivost a obrovskou snahu.
   
   Já jsem se na ZODM dostala jen náhodou, kdy mě Lenka s Ivou požádaly o pomoc při přípravě lyží pro naše závodníky. Jsem moc ráda, protože jsem se dostala do opačné role, než sama znám a mohla si závody užít zase jinak. V rolích servismanů či trenérů jsem zde opět potkávala své známé a kamarády z repre. OB a LOB akcí (a kdo si ještě pamatuje na) Majku Honcovou, Vodra a dále další známé osoby Lauiče, Mary, Kazboše, Přemka, Kládina……
Helena Randáková

Dědov (21. – 23. 2. 2020)23.02.2020
   V pátek jsme přijeli na chatu TOM okolo čtvrté hodiny odpolední. Chtěli jsme se ještě projít po okolí, ale nakonec zvítězily hry a mapová příprava – vrstevnice na chatě. Jelikož na chatě nebylo topení ani voda, náš pobyt byl značně ztížený. Nakonec jsme se ale všichni dobře vyspali a mohli si užít sobotní výlet podle mapy na Kočičí skály. Když jsme došli ke skalám, prozkoumávali jsme cesty a chodbičky, zahráli na schovávanou. Bohužel Ruda zapomněl část svačiny (salám) a my jsme tak energii doplnili až na pozdním obědě. Výlet měl cca 15 km. Večer byl věnován teorii s buzolou, hrám a objevování tajemných zákoutí naší stařičké chaty. V neděli naneštěstí pršelo, a my tak balili, uklízeli a hráli hry. Odjezd v 11: 00 hod.
   Všichni Rudovi moc děkujeme za skvělou péči o nás a řádné vytápění chaty.
   Ve fotogalerii naleznete pár fotek.
   
Jan Setunský

LOB 202008.04.2020
   Přestože zima podle kalendáře ještě pokračuje, tak zimní sezóna lyžařských orientačních běžců v Čechách už skončila.
   Díky vrchlabským uměle zasněžovaným tratím jsme byli jedni z mála, kdo měl tak bezvadné tréninkové možnosti a mohli od začátku ledna pravidelně lyžovat. (Pravý sníh se občas objevil i ve Vrchlabí, bohužel ale rychle zase roztál.) A tak velmi děkuji těm, kteří se na přípravě tratí ve Vejsplachách podíleli. DÍKY!!!
   V tomto roce se našich závodníků týkaly tři hlavní vrcholy sezóny.
   První byla Zimní olympiáda dětí a mládeže v Karlovarském kraji, zmíněná už v předchozím článku. Druhou částí byly české závody. Sice nám sněhová nadílka moc nepřála a dva závodní víkendy v Krušných horách byly zrušeny, nejdůležitější akce se ale uskutečnily: MČR ve sprintu, MČR na klasické trati a ve štafetách pořádané SK Studenec v Rejdicích a MČR na krátké trati, kterou pořádala Slavia Liberec v Harrachově. Zde jsou nejlepší výsledky a mistrovské medaile:
   MČR sprint: D17 - 3. Áďa Randáková, H17 - 2. Maty Štregl, D20 -5. Alžběta Randáková, 7. Zuzka Štreglová. Dařilo se i Markétce Hanušové v nemistrovské kategorii D12 – 2. místo.
   MČR klasická trať: D17 - 1. Áďa R., D21 - 1. Helča R., H17 - 3. Maty Š., D20 5. Běta R.
   MČR krátká trať: D17 - 1. Áďa R., D21 - 2. Helča R., H17 - 1. Maty Š., 6. Kuba Próca, D20 -5. Běta R., H14 – 10. Filip Hanuš, D12 - 2. Markétka Hanušová, 5. Kája Hančová.
   Solidní bylo (po všech peripetiích ostatních VRL štafet) 3. místo ve štafetě D21 - Helča Randáková, Gábina Wohanková, Gábina Matoušová. Třetí a závěrečnou LOB akcí bylo Mistrovství Evropy dorostu ve Švédsku, kam se úspěšně nominovali Adéla Randáková a Matyáš Štregl a která proběhla na konci února. Top výsledkem byla zlatá medaile Matyáše ve sprintu!!! Jak se to všechno událo, si už ale přečtete v článku od samotného mistra Evropy :-).
Helena Randáková

EYSOC 2020 – Umea/Vindeln, Švédsko (20.2.-27.2.2020)01.05.2020
   Jak všichni asi víte, tak letos pro nás lobáky byla zima hodně špatná. Právě sněhové podmínky velmi ohrozily konání MEDu. Mělo se závodit už první únorový týden v lotyšské Madoně, ale sněhu bylo jako u nás, takže se závody přesunuly na poslední týden v únoru a marně jsme doufali, že nějaký sníh napadne. Sníh nepadal a nepadal, MED se blíží a já v sobě mám furt naději, že se MED uskuteční a proto jste mě mohli vidět každý den kroužit ve Vejsplaších na kolečku, i když občas to bylo deprimující. Ale náhle přichází zpráva ze Švédska, že to přebírají od Lotyšů a bude se závodit v Umea společně se švédským mistrovstvím.
   Takže ve čtvrtek 20.2. se skupina 12 dorostenců a juniorů se sešla na letišti v Praze a vydala se do Švédska. Po příletu a přejetí do kempu, kde jsme byli ubytováni nás už čekala jen večeře a krátký meeting k celému Mistrovství. V pátek na nás čekal od pořadatelů připravený model přímo u našeho kempu. Sněhu na modelu moc nebylo, takže čárek (skútrovek) na mapě moc nebylo, takže jsme moc nevěděli, co máme od závodů čekat. Potom co jsme se projeli trochu s mapou, vytestovali lyže a dali tam ještě nějakou rychlost, byl nachystán oběd. Odpoledne jsme se vydali na procházku po Umea a večer už jen přišla taktická porada na první závod – sprint.
   
   Centrum závodu bylo na fotbalovém stadionu ve Vindelnu, vzdáleného asi 60 km od Umea. Karanténa byla ve vyhřívané hale, před kterou bylo i rozjížděcí kolečko. Prostor pro sprint byl rozdělen do dvou částí, začátek byl na rovině na bažinách, po divácké kontrole se najelo do svahu. Já upřímně nevěděl co od závodu čekat, nenechal jsem se nalosovat do červené skupiny, jel jsem z druhé (na konci této skupiny), abych nebyl pod nějakým tlakem. Říkal jsem si že na sprintu je největší šance něco zajet, takže už od začátku jsem se do toho snažil opravdu šlapat, ale tak abych byl furt v kontaktu s mapou, celkem se mi dařilo, od 3K jsem před sebou viděl Švýcara, který mě hnal, abych ho dojel, předjel jsem ho ve fikně, ale já zrovna v tomhle místě udělal chybu, i tak do toho dupu dál, ale na další kontrolu jsme opět zvolil trochu horší volbu, jedu si ale furt to svoje, snažím si to zase pořádně hlídat, už jedu do cíle a ještě ze sebe dostávám poslední zbytky sil, jedu frekvenci jak Northug, po průjezdu cílové čáry lehám na zem plný vyčerpání a slyším komentátora hlásícího, že jsem na první pozici. Zvednu jen ruce nad hlavu spokojeností, že se mi tenhle závod povedl a nejsem disk. Pak jen běžím na sebe hodit bundu a sledovat jak se závod dál bude vyvíjet. Hned taky beru do ruky mobil, volám trenérovi a hned potom domů, jak to vypadá, protože jsem tam byl bez signálu. Na radiu 40 vteřin před cílem je přede mnou Rus, tak ten mě asi ohrozí, ale najednou v cíli dvě sekundy za mnou. Pak přijíždí Švéd, který má nade mnou velký náskok, tak si říkám, že mě asi porazí, ale nakonec nepohlídal pořadí kontrol a byl disk. Takže ze slz štěstí byly slzy smutku. Poté už jen stojím u dojezdu, kdo mě může ještě ohrozit, furt s rodiči na telefonu: "Už jsi v top 6, už máš medaili, jsou tam poslední dva, Mára a ten Jaama (Estonec), Máru porážíš, jede o 3. Místo, Jaama už by tam musel bejt, aby tě porazil, máš zlato!!"
   
   No takhle nějak probíhal náš rozhovor. Neskutečný pocit, vůbec jsem tomu nemohl uvěřit, poté už i komentátor hlásí, že jsem se stal Mistrem Evropy, radosti bylo na rozdávání, celej tým byl nadšený, když jsme hned v prvním závodě získali dvě medaile, pak přišel na řadu květinový ceremoniál, a focení. Večer už byl jen odpočinek a výklus k jezeru.
   
   Další den byl na řadě long. Centrum bylo stejné jako pro sprint. Startovalo se přímo z centra. Podle parametrů jsme věděli, že to bude opravdu přísná klasika. Tentokrát jsem jel v červené vlně. Do závodu jsem nijak extra nevlétl, abych měl síly po celou dobu závodu. Fyzicky mi to jelo krásně, ale mapově se moc nedařilo, na kontroly 2-4 jsem vždycky zvolil horší volbu. Snažím se přidávat, abych jel rychleji, že se cítím dobře, při postupu na 7K byl krásný dlouhý sjezd čárkou s nájezdem na zledovatělou silnici, kde byl velkej hup. Přede mnou tam dva lidi lehli, já nevím co dělat, bylo to úzký, nechtěl jsem padat, tak jen řvu, ať se uhnou a jedu, neuhnuli, takže jednomu jsem přejel hole, ale ustál jsem to. Byl jsem zhruba v půlce závodu, ale hned na další dvě kontroly jsem celkově ztratil minutu a půl, opět horší volbou. Pak najíždím do části, kde jsem se hodně potkával s juniory, právě jeden tam za mnou jel, ale já se nechtěl zastavovat a pouštět ho, takže do toho fakt šlapu a jedeme spolu. Pak přichází poslední důležitá volba, a já zase volím špatně. Poté už se přejíždí do prostoru sprintu, kde na nás čekají poslední nástrahy, já tam opět chybuji, když přehlížím odbočku a místo po plné jedu po čárce a ztrácím 30 vteřin a i umístění v top 10. I tak jsem se svým výsledkem spokojený, 12. Místo, ztráta trochu přes 4 minuty, to beru všema deseti. Večer byl v centru Umea připraven banket s večeří a medailovým ceremoniálem. No co k tomu dodat, bylo to fakt neuvěřitelný přebrat titul Mistra Evropy a zazpívat si českou hymnu na stupních vítězů. V pondělí byl na programu den volna, ten my jsme využili k lehkému projetí na místních tratích, nějakému focení a odpoledne jsme opět vyrazili do centra Umea nakoupit si nějaké to jídlo.
   
   V úterý na nás čekal asi nejzajímavější závod a to middle s hromadným startem. Centrum závodu se přesunulo asi pět kilometrů na sever do osady Abborrtjärn. Závodilo se na úplné placce s hustou sítí stop. Startoval jsem z druhé lajny a při čekání na rozdání map komentátor říká něco k našemu závodu: "Mezi největší favority bude rozhodně patřit vítěz sprintu Matyáš Štregl z Česka a Albin Gezelius ze Švédska, který vyhrál long." Dostáváme mapy 15 vteřin před, normálně ji hned zandám, ale pak nějak zaspím, prohlížím mapu a najednou slyším START! Takže se snažím hned srovnat a zařadit se do balíku, kde jsem jel kolem 6. pozice, abych pravdu řekl, tak jsem viděl, že do uzlovka je až na 4K, takže v podstatě nemapuju a snažím se držet balíku, protože se jelo fakt mega rychle. Na uzlovce se rozdělujeme, bohužel všichni jedou doleva, jenom ve třech jedem doprava, takže do dupu furt za nimi, pak zase přijíždíme na uzlovku, ale jedu už úplně sám, mapuju už pořádně a najednou vidím na zemi Rusa, jak něco dělá s lyží, tak ho jenom předjíždím a jedu dál, když naposled přijíždím na uzlovku, tak se tam sjíždím s dalšími 3 lidmi, ale na straně po které jedu není krabička, takže mi tam ujeli. No když dojíždím, tak z toho opět bylo 12. Místo, čekal jsem to lepší, hlavně tenhle typ závodu mi moc nevyhovoval, ale furt jsem byl nejlepší z Čechů. A i proto mi byla dána důvěra jet další den poslední úsek na štafetách. Štafety se jely ve stejném terénu jako middle, jenom teplota klesala hodně pod nulu a to -20°C. Závod se pro nás vyvíjel krásně, Vojta Peňáz dojel 4. Se ztrátou minuty na medaili, druhý jel Mára Štěrba, který ztrátu navýšil na 90 vteřin. Já jsem do závodu vstoupil v klidu, jel jsem si to svoje, jelo se mi fakt krásně, na jedničku byl dlouhý postup, kde jsem hodně stahoval Švýcara, kterého jsem na dvojce dojel, no ale kvůli těm mrazům se mi povolil mapník a když jsem si ho otáčel do směru, tak mi deska zůstala v ruce. Takže jsem se s tím snažil poprat, ale pochopitelně jsem ztrátu nabíral, na 5K mě předjel Rus a na 7K Lotyš, poté mi v jednom sjezdu deska vypadla z ruky, ale naštěstí jsem to měl namapované, takže jsem tam desku nechal a dojel na 6. místě do cíle. Byl jsem spokojený s výsledkem, ale bylo mi to líto vůči klukům, který předvedli krásný výkony, ale došli jsme si pro diplom na velkou bednu. Večer jsme šli na hotel, kde bydlela většina států a uspořádali jsme si tam menší párty a já jsem tam dokonce vyměnil českou čelenku za norskou. Ve čtvrtek už nás jen čekala cesta domů, která proběhla bez problémů. S celým šampionátem jsem celkově spokojený, celé to je nezapomenutelné, extrémně jsem si to užil, to co jsem nedokázal v Bulharsku, jsem dokázal teď ve Švédsku. No a příští rok už do juniorů, tak uvidíme, jestli se dostanu do Estonska a předvedu podobné výsledky.
Matyáš Štregl

Chystá se MČR v Trail-O 17.05.2020
   Přijeďte si zazávodit na MČR v Trail-O a potrénovat v době OB coronapauzy své mapové dovednosti! Závody se konají 13.-14.6. ve Dvoře Králové a v Rudníku. Co pro účast udělat a jak to v trailu na závodech funguje?
   Letošní sezóna byla zastavena ještě dřív, než se stihla pořádně rozjet a v trailu tomu nebylo jinak. Naštěstí se opatření ohledně shromažďování osob a sportování postupně uvolňují a dovolí uspořádat první závody. Trail tak paradoxně oproti ostatním o-disciplínám zvýhodňuje to, že je "exkluzivním" sportem s minimem účastníků (průměrně 30 na závod).
   
   Premiéra v trailu a hned na MČR?
   A proč ne :-) Kdo se bojí... MČR se od ostatních závodů složitostí nijak zvlášť neliší. Je to spíš záruka toho, že by to měl být závod v kvalitním a orientačně zajímavém terénu, postavený stavitelem, který nebude vymýšlet zbytečně "geometrické" úlohy. Tyto závody připravuje Lešťa. Což znamená, že to bude hezky po orienťácku - lampion prostě buď je ve středu kolečka, nebo není. Což tedy neznamená, že to bude triviální, ale úlohy budou řešitelné, aniž by si člověk musel házet mincí, nebo znát podrobně trailová pravidla a chytáky. Prostě orienťák. Navíc ho znáte a můžete se ho před závody na ledacos zeptat. Kdo by si přesto nevěřil, může absolvovat "příchozí" kategorii A. Pro mlaďáky do 20ti let je vypsaná kategorie Junior. Ideální způsob (nejen) pro děcka, jak potrénovat pečlivé čtení mapy.
   
   Závodí se oba dva dny?
   Když už, tak už. Je to mistrovský víkend v rámci kterého se konají dva závody ve třech etapách. TempO je jednoetapový závod v sobotu dopoledne ve Dvoře Králové. TempO je ta disciplína, kdy postupně obcházíte jednotlivá stanoviště, na každém dostanete svazek map a na čas řešíte ze židle 5 úloh.
   MČR v PreO je letos dvouetapové. Jenda etapa v sobotu odpoledne ve Dvoře Králové a druhá v neděli v Rudníku v prostoru mapy Dlouhý les. V PreO dostane každý na startu svou mapu a svým tempem projde trať, kde záleží na počtu správně určených kontrol, případně času na tzv. časové kontrole. Výživným O-zážitkem bude absolvování celého víkendu, je však možné se přihlásit i jen na některou z etap. Osobně doporučuji napoprvé spíš PreO, tam má člověk víc času na přemýšlení.
   
   Kde zjistit víc informací a jak se přihlásit?
   Rozpis je na webu OAV, přihlášky pak klasicky v ORISu, případné dotazy rád zodpoví Lešťa, nebo já.
   
   Přijďte si zazávodit, máte to za rohem. Potrénujete kvalitně mapu a třeba se zadaří a překvapíte nejednoho reprezentanta.
Hana Doležalová (Žába)

Mistrovství ČR PreO, TempO 13.-14.6.202018.06.2020
   
   Letošní ob sezóna byla zrušena, a tak jakákoli příležitost si zazávodit, byla vítaná. Když jsme se dozvěděli, že Lešťa pořádá poblíž závody, náplň víkendu byla jasná.
   O víkendu 13. a 14. 6. OAV zorganizoval ve Dvoře Králové a v Rudníku 3 závody v Trailu. Ve Dvoře dopoledne proběhlo Tempo O a odpoledne 1. etapa Mistrovství ČR PreO, v neděli pak v Rudníku na mapě Dlouhý les proběhla 2. etapa PreO. Všude jinde řádily průtrže mračen, na závody však bylo objednané krásné počasí, a tak se všichni mohli soustředit na správné čtení mapy. Závodníky čekala nejprve časovka (čtení mapy na rychlost) a pak část zaměřená na přesný odhad kontrol. Nádherná atmosféra, klid a pohoda, to vše charakterizovalo tyto závody. A tak třeba příště tuto disciplínu vyzkouší více Vrchlabáků.
   A výsledky Vrchlabáků: TempO - 3. místo Hanka Doležalová (Žába), Mistrovství ČR v Trailu-O: para- 2. místo Žába, junior- 2. místo Maky Hanušová, 3. místo Katka Hanušová (A Lucka Poláková porazila o 1 bod Afťu!)
   
   Zde odkaz na fotogalerii závodu.
   
Vladimír Hanuš (Vláďa)

Oddílové tréninkové závody (24. 5. a 7. 6.) + PLŽ – 9. 6. – Velký Vřešťov19.06.2020
   Celé jaro nám ta malá potvora zkazila! Ale jen, co to šlo, vyrazili jsme do lesa. 24. 5. se konaly oddílové tréninkové závody nad Rudníkem (mapa Dlouhý les) a 7. 6. jsme běhali na Pecce.
   Některým, možná většině, nešlo zas tak moc o běhání. Hlavně že jsme se po dlouhé době zase mohli vidět.
   Nad mapou Dlouhého lesa někteří brblali, že „neseděla“. No, mně nesedí skoro žádná mapa :).
    A Pecka – do tak krásného terénu by byl hřích nejet, i když vím, že už za třetím šutrem budu bloudit.
   Díky všem, kteří se o uspořádání závodů zasloužili (Ruda, Afťa a určitě i další, o kterých nevím).
   
   PLŽ – 9. 6. – Velký Vřešťov
   Hořičáci pořádali 1. kolo letošního PLŽe. Sešli jsme se u rybníka za Velkým Vřešťovem. Mapa „Cikánská špička“. Shromaždiště z epidemiologických důvodů nebylo. Z našeho oddílu se vyrazilo „plžit“ 48 závodníků, z toho 30 v žákovských kategoriích. Terén byl mírný (žádná stoupání, srázy), místy velmi bahnitý (takové to husté, mazlavé, lepkavé bahýnko co stahuje boty). V pravém dolním rohu mapy téměř nebyla možnost volby suchou cestou. Vlhko, mokro a bahnito vykompenzovala „měsíční“ krajina uprostřed mapy – úplně vykácený les, naprostá „holina“ o velikosti fotbalového hřiště.
   Závěr zpestřil „závod s baterií“ – vybíjelo se vyčítací zařízení. Nakonec vydrželo a vyčíst si mohli i ti, kteří si pobyt v lese neplánovaně protáhli. Hledána byla i tři naše děvčata. Našla se sama. Všechna přiběhla do cíle. Stihla si i vyčíst. A žádná z nich nebyla disk. Třikrát hurá!!!
   
Tibor Hájek

Pozvánka na Buřťák 23.6.202019.06.2020
   Tradiční zakončení „jarní části“ tréninků proběhne v úterý 23.6. v 15,30 v Městském parku. Zahajovat se bude tréninkem pro všechny věkové skupiny, pak bude následovat (na hořením ohništi) tradiční pečení buřtů. Pro všechny jsou zajištěny buřty, chleba a hořčice. (také pivo pro dospělé – sklo sebou). Vzhledem k očekávané větší koncentraci lidí, proběhne také skupinové focení v nových dresech nebo overalech.
   
Pavel Wohanka (Jelen)

Letní příměstský tábor19.06.2020
   Brzy budou prázdniny a ještě stále máte možnost přihlásit své děti na připravovaný příměstský tábor.
   
Vlastimil Polák (Afťa)

MČR MTBO 20-21.6.202025.06.2020
   Bajkeři se též konečně dočkali a o víkendu vyrazili do Stvolínek, aby se zúčastnili prvních dvou pohárových klání v orienťáku na kolech. Od letošního roku je vypsáno hodnocení českého poháru i pro kategorii MW11, takže si naši malí bajkeři vyjeli svoje úplně první body.
   Organizátoři dle rozpisu připravili na sobotu mistrovský závod v middlu (krátká) a v neděli pohárový závod v longu (klasika). Za sebe i mnoho dalších mohu říci, že to bylo spíše dvakrát long, zejména proto, že se v sobotu jelo na start i ze startu 2x6km. I když to v sobotu ráno vypadalo na jízdu v dešti, při odpoledním startu už počasí celkem přálo a možná občas spadlo pár kapek. Ačkoliv pršelo poměrně intenzivně, terén byl povětšinou dobře sjízdný, i když si člověk musel dát pozor na mokré kořeny. Již dopředu avízovaná velká louže se mně osobně vyhnula, vody jsem si užila v jiné části trati. Fakt, že trať nebyla postavená vyloženě na middle, tj. více kratších postupů za sebou, vyvážil dojem z okolní krajiny – pískovcové skály, dlouhá údolí, odbočky mezi skály i nutnost více číst mapu. Zkracovat si mimo cesty bylo povoleno, ale skákejte s kolem ze skály… Mapařinka se vrchlabskému oddílu svědčila a umístili jsme se následovně:
   M11 – 15. Toník , M21E – 31. Dan, M21A – 3. Pavel W., 9. Petr Š., 25.Tomík, M21B – 7. Afťa, 12. Tomáš L., M40A – 14. Petr W., M50 – 21.Leoš, W11 –3. Míša W., W17 – 5. Lucka, W40 – 2. Gábina, 17. Ajka
   
   V neděli nás čekal dlouhý závod, který byl nakonec z hlediska stavby zajímavější, než middle. Naštěstí se startovalo kousek za shromaždištěm, protože v sobotu, ač měla být trať krátká, spousta z nás najezdila víc jak 20km. Takže v neděli jsme si tu dvacítku skoro všichni dali znovu, tentokrát celou v závodním tempu. Koronavirová tréninková absence se trochu projevila ve vytrvalosti, možná to způsobil i mírný nedostatek spánku, protože bylo zapotřebí probrat s přáteli, co se nového za ten víc jak půlrok stalo a jak kdo prožíval „karanténu“, co nenatrénoval apod. Volby postupů byly různorodé a dodnes se asi nedá říci, který postup byl lepší či horší. Lehčí pozici měli závodníci kategorie M21A, když si cestu na sobotní start zopakovali ještě jednou, tentokrát ovšem s měřením času v rámci postupu mezi kontrolami. Medailové posty se tentokrát nekonaly, ale i tak jsme se usadili v předních pozicích.
   M11 – 8. Toník, M21A – 6. Pavel W., 11.Petr Š., M21B – 9. Tomík, 10. Tomáš L., M40A – 17. Petr W., M50 – 25. Leoš, W11 – 9. Míša W., W17 – 4. Lucka, W40 – 6. Gábina, 13. Ajka.
   
   Celková bilance závodu – jedno stříbro, dva bronzy, jedna brambora, dva rozbité mapníky a dobrá nálada u grilování. Fotogalerie k nahlédnutí zde.
   
Pavel Wohanka (Jelen)

Soustředění Svatá Kateřina 19. - 21. 6. 202025.06.2020
   Pod odkazem naleznete článek o soustředění na Svaté Kateřině od Káji Hančové. Děkuji pomocníkům za pomoc a doufám, že se všem třiceti účastníkům soustředění líbilo. Pár fotek je v galerii. Ruda
   Ráno jsme vstali cca v 7 hodin a šli na rozcvičku, po které byla snídaně. Dopoledne bohužel pršelo, tak jsme místo orienťáku hráli hry (vědomostní kvíz, městečko Palermo atd.) a ladili orieňtácké dovednosti (azimuty, vrstevnice, vzdálenosti). Potom byl oběd a po něm jsme měli chvíli volno. Po odpočinku proběhl trénink Kombotech - vrstevnice - švýcárna - normální běh (sprint). Dále na pořadu dne byla večeře a potom jsme hráli hry (Velká Pardubická, elektrika, plácání atd.). Večerka byla cca ve 22 hodin. Ráno opět v cca 7:30 hodin rozcvička (odhad vzdálenosti, složit ze šišek své jméno), pak snídaně. Trénink proběhl ve skalkách (Budhovy kameny). Byly to okruhy. Každá výkonnostní skupina (10, 12, 14) měla připravené čtyři a pátý byl pro všechny stejný (600m). Po dopoledním tréninku byl oběd a pak jsme měli volno. Trenéři mezitím připravili na odpoledne štafety. Po štafetách jsme si sbalili svoje věci a odjeli do Vrchlabí.
   
Karolína Hančová

Soustředění přípravky v Ostružně (24.-26. 6. 2020)30.06.2020
   Poté co se na škole náměstí Míru ve Vrchlabí rozdalo vysvědčení se 21 žáků a trenérů vydalo na soustředění k Jičínu, konkrétně do Ostružna. Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách a vydali se na seznámení s terénem. Skupinu mapařů čekala krátká trať v blízkém lese a ti nejmenší se šli po lese jenom projít, aby vůbec věděli, jak to tu vypadá. Po šunkaflecích, které byly k večeři proběhla chvilka výtvarného umění, kdy si děti kreslily a podobně, ale také se hrály deskové hry. Pár fotek ze soustředění ve fotogalerii zde.
   
   Ve čtvrtek ráno před snídaní proběhla neběhací, ale pouze protahující rozcvička. Po vydatné snídani skupina nejmenších měla první trénink na fáborkách, kde měli normální trať. Pro větší byla připravena „ruská ruleta“, trénink, kdy děti měly v mapě víc kontrol než v reálu. Trénink trochu o štěstí, ale taky o dobré práci s mapou, když jsem byl podle mapy na kontrole, ale v lese nic nebylo, tak jsem šel dál a doufal, že na další kontrole lampion bude. Po tréninku jsme využili místní bazén, kde se děti vyřádily až do oběda, ke kterému byly výborné borůvkové blbouny.
   Po poledním klidu ti nejmenší opět šli na linii, na které měli dost falešných kontrol. Ti starší měli připravený skorelauf a bylo jen na nich, jak to obejdou. Pro bajkery byl připraven i MTBO trénink, který se snad všem líbil, bohužel po mohutných deštích před tímto soustředěním se často z cest staly bažiny a o tom, jak jsou ty bažiny hluboké se dozvěděl Toník, který do jedné spadnul a do cíle dojel s botou na řídítku, úplně celý od bahna, ale je to bourák, když to dojel. Děti opět po tréninku vlétly do bazénu a zase tam byly až do večeře. Tentokrát k večeři byla masová směs s rýží. Děti asi toho neměly dost a tak dlouho do večera hrály různé míčové hry.
   V pátek ráno pršelo a tak žádná rozcvička nebyla a šlo se rovnou na snídani. Když se všichni najedli a počasí se umoudřilo, tak začal dopolední program, kdy se hrály hry, poté se běžel knock-out sprint a na závěr bylo připraveno razící kolečko, které někteří oběhli až osmkrát! Po obědě přišlo na řadu balení a následný odjezd domů.
   Já soustředění hodnotím jako povedené, počasí bylo pěkné, dobře nám vařili, byly připravené pěkné tréninky, no prostě ideální soustředění :)
   
Matyáš Štregl

Letní příměstský tábor19.07.2020
   Ve dnech 13. – 17.7.2020 proběhl letos první ročník příměstského tábora se zaměřením na orientační běh. Celkem se ho pod vedením Lucky, Evy, Gabči a Inky zúčastnilo 16 dětí. Většinou to byly děti, které již orientační běh poznaly, někteří se s ním seznámily. A jaký byl program? Každý den jsme se scházely od půl osmé u DDM Pelíšek. Ten nám posloužil coby zázemí.
   V pondělí jsme absolvovali výlet do nedalekých Vejsplach, kde měly děti připravenou cestu za pokladem. Vyřešily několik úkolů a po jejich splnění jsme se přesunuly na fotbalový stadion, kde jsme si všichni dali oběd a zahráli si fotbal. V druhé části dne se pak děti společně vydaly podle mapy s kontrolami hledat poklad.
   V úterý proběhl výlet na Žalý. Pešky jsme se vydali na lanovku, nahoře jsme byli na rozhledně, pro starší byl připraven orientáček po vršku a malí si pohrály v lese. Dál jsme šli směrem na Mejvaldku, kde jsme si pochutnaly na borůvkových knedlících. Nebo spíše knedlíku, protože byl přes celý talíř . A hurá přes kapličku až k Pelíšku zpátky.
   Středa byla pro většinu dětí jedním z nej výletů. Od Pelíšku jsme se dali po zelené turistické do Valteřic na koupaliště. Cestou děti měly šipkovanou a jako úkoly řešily zapeklité úkoly i s orienťáckou tématikou. Voda na koupališti měla osvěžujících 16 stupňů, přesto se našli jedinci, kteří v ní strávili většinu času. Pro zpestření nám posloužil místní vor, na kterém jsme uspořádali závody jednotlivců a dvojic. Proběhl i závod ve vodním biatlonu.
   Ve čtvrtek jsme po ránu využili tělocvičnu v DDM, děti si zahrály různé deskové hry. Pak už jsme se vydali na autobus, který nás vyvezl na Strážné. Využily jsme zdejší dětské hřiště. Proběhl i závod na čas, kde děti ve volném pořadí měly za úkol orazit všechny z deseti kontrol. Po výborném obědě v obecní restauraci na Strážném jsme se pak vydali po žluté přes Ferru až do Vrchlabí, kde na řadu přišly i pláštěnky, déšť naštěstí však netrval dlouho.
   Poslední páteční den patřil desetiboji, který probíhal na Zátopkovi. Tady si děti vyzkoušely překážky, hod oštěpem, diskem, skok do dálky, běh, aj. a moc to všechny bavilo. U Pelíšku jsme si opekly buřty, děti moc bavilo ražení kontrol a tak si je samy roznesly a zaběhaly si.
   Na táboře se všem moc líbilo, takže zase rok – správný směr a ahóóój.
   Fotky budou do galerie nahrány co nejdříve.
   
Lucie Poláková

ČP MTBO 15. a 16. srpna19.08.2020
   Druhé závody Českého poháru MTBO se konaly 15. a 16. srpna v okolí Heřmanova Městce. Těšili jsme se ze 3 závodů, z nichž jeden byl mistrovstvím. Poprvé v ČP MTBO u nás, se použily bezkontaktní krabičky s dosahem až 2 metrů, díky tomu stačilo kolem kontroly pouze projet s rukama na řidítkách. Na druhou stranu si závodníci méně kontrolovali kódy a dopláceli na to. Pořadatel závodu, SPORTICUS team, vybral nádherné místo pro centrum závodu, kemp Konopáč. Zvolili snad nejlepší možnost pro nádherné parné letní dny, mezi které se tento víkend počítal. V sobotu odpoledne sice chvíli mrholilo, ale po oba dny bylo vedro a v neděli dokonce obloha bez mráčků. V kempu se rozprostíralo přírodní koupaliště s čistou a osvěžující vodou, mnoho míst s občerstvením a bylo zde spoustu prostoru pro kempování.
   
   V sobotu se konaly dva závody. Začalo se krátkou tratí. Jelo se na mapě „Překonej Struhu!", která byla pro všechny oboustranná, protože se projíždělo dlouhým a úzkým pruhem lesa. Trať se mi opravdu líbila. Voleb sice nebylo mnoho a postupy se zakládaly z větší části na realizaci, ale vzhledem k husté síti cest se bylo potřeba stále soustředit. Sám jsem na nepozornosti dvakrát doplatil. Nejinak dopláceli i Lešťa a Lucka. Po pátečních deštích byla trať pěkně technická a o pořádné bahno nebyla nouze.
   
   Odpoledne následovalo Mistrovství ČR ve sprintu v Přírodním parku Heřmanův Městec na mapě „Palácová jízda". Start byl z centra vzdálen opět 3 km a byl opět na kopci, takže nám dopřáli příjemné rozjetí a pozitivní myšlenky startu z kopce. Oproti dopolednímu závodu odpoledne nebyly volby téměř žádné. V elitní kategorii se postupy řídily pravidlem „Jeď co nejdéle rovně a narazíš na kontrolu." Zároveň umělé natažení závodu sjetím z kopce pro jednu kontrolu a vyjetím stejného kopce nahoru také nebylo příliš příjemné. I přesto jsem nejel úplně čistý závod a po několika drobných zaváháních přišlo to, které mě neskutečně naštvalo a zkazilo celkový dojem ze závodu. Uklidnilo mě alespoň, že jsem v bikeparku nebyl zmatený sám. Zbytek výpravy si ale závod pochvaloval. Lucka si v dorostenecké kategorii vedla neskutečně a vyjela titul Mistryně republiky dorostu a Lešťova verva přinesla nejen drobné zranění a prasklý paprsek, ale i dobrý výsledek. (Shrnutí výsledků ze soboty: KT - Dan 26. (M21E), Lešťa 18. (M21B) a Lucka 3. (W17), Sprint - Dan 39. (M21E), Lešťa 7. (M21B) a Lucka, Mistryně ČR dorostu)
   
   V neděli nás čekala dlouhá trať na mapě „Údolí Zlatého potoka". Jezdilo se v lesích okolo vesnice Vyžice. Kvůli zajímavějším volbám postupů byla většina silnic zazmijována. Struktura voleb postupů se podobala sobotní krátké trati (více realizace, méně voleb). Do šesté kontroly jsem si trať pochvaloval a jelo se mi opravdu pěkně, pak mě bohužel zklamalo kolo. Při cestě na 7. kontrolu jsem sjížděl po rovné kamenité lesní cestě a mapoval jsem další postupy, když mě náhle něco na cestě vyhodilo. Snažil jsem se kolo hned srovnat, ale jakmile jsem v ruce mačkal grip bez řidítka, tak mi bylo jasné, že jdu k zemi. Ustlal jsem si v hlubokém kamenitém příkopu. Nechápu, jak jsem mohl během zlomku vteřiny grip stáhnout. Zpátky jsem ho natahoval opravdu dlouho. Během toho jsem si rozmyslel, že se svým rozbitým kolenem nebudu pokračovat. Přece jenom by mě čekalo ještě 90 minut závodu. Lešťa v neděli už nejel, takže jediným, kdo dojel, byla Lucka. Závod jí nevyšel sice tak pěkně jako předchozí dny, ale skončila na pěkném 4. místě.
   
   Celkově se Sporticusu závody opravdu povedly. S terénem, který měli k dispozici, si poradili dobře a zázemí bylo skvělé. Možná si mohli o něco lépe pohrát se sprintem, když už v něm pořádali Mistrovství republiky, ale celkový dojem ze závodů je pozitivní. Díky zastehovanému kolenu mám alespoň více času se přípravit na státnice.
Daniel Hrdinka

LETNÍ SOUSTŘEDĚNÍ SEJFY 2020 (24. - 28.8.)24.08.2020
   Pár slov o soustředění z pera Marušky H.
   
   Na soustředění se jelo v pondělí. Hned po příjezdu jsme šli na první trénink. Pro mladší to
   byla sudá lichá a ti starší si poprvé vyzkoušeli věšák. Odpoledne jsme vlakem jeli na
   odpolední trénink okruhy a cestou zpátky jsme museli na zastávku běžet, abychom vlak stihli.
   Druhý den dopoledne jsme si vyzkoušeli, jestli je rychlejší postup po cestě nebo přímo. A
   myslím, že všichni uznáme, že to údolí u okruhu A bylo teda něco. Odpoledne nás čekal lesní
   sprint (chvílemi spíš chůze). Ve středu jsme vyrazili na výlet, autobusem jsme jeli do
   Maršova, pak jsme šli na Rýchory, (kde dost foukalo, tak, že nám skoro odlítl oběd) a zpátky.
   Večer jsme si ještě zaběhli nočák. Ve čtvrtek byly azimuty a závod. Ten byl postavený
   hezky (stejně jako ostatní tréninky), ale ty kopřivy vyšší než já, to byl fakt humáč. A poslední
   den se konaly jako každé soustředění štafety, jen tentokrát každý běžel dvakrát.
   Na soustředění jsme taky hráli hry, jako třeba kolíčky, ocásky, s a bez… a každý večer jsme
   zpívali u ohně. Myslím, že soustředění se všem líbilo (až občas na stravování) a užili jsme si
   ho.
   Tréninky nám připravovali: Ruda, Miloš, Matěj, Bára J., Bára D., Eliška, Jirka, Pavel a Tomáš
   a já si myslím, že jim můžu za všechny poděkovat. Pár fotek naleznete v galerii.
Marie Hájková

Pozvánka na Přebor Krkonoš a Memoriál Petry Severýnové 26.08.2020
   O víkendu 5. - 6. září se uskuteční tradiční Přebor Krkonoš v orientačním běhu pro zdravotně postižené, který letos pořádáme již 23. rokem. Letos poprvé jako memoriál Petry Severýnové. V neděli spolupořádáme, v sobotu si přijďte zazávodit!
   V sobotu je na programu PreO na Hoffmankách u Janských Lázní, které si několik našich členů úspěšně vyzkoušelo na jaře ve Dvoře a Rudníku. Nyní je další příležitost pro kvalitní mapový trénink. Start je až odpoledne, libovolně mezi 14:00-15:30, tudíž je ho možné stihnout jako druhou fázi po oblasťáku SNA v Jívce. Hlaste se předem Lešťovi, ať je dost map.
   V neděli proběhne TempO a tradiční "vozíčkářský" závod ve Sportovním areálu Vejsplachy. Nedělní závod spolupořádáme s OAV - díky těm, kdo se přihlásili na pořádání! Bude připraven skorelauf a krátká jednoduchá trasa pro začátečníky. Přijďte se proběhnout s dětmi, bude připravená nová sprintová mapa. Prosím přihlašte děti předem - do 1.9., ať je dostatek map. Veškeré informace zde
Hana Doležalová (Žába)

1. kolo VČP – 5. 9. 2020 – Jívka06.09.2020
   TJ Start Náchod (první oddíl, který po koronavirové pauze pořádá závod VČP) nás pozval na katastr vesničky Jívka k dolu Bohumír. Mezi místy, která jsou již oběhána, náchodští našli malý, neznámý kus krajiny, se kterým si poradili na výbornou. A ještě jim k tomu vyšlo nádherné počasí.
   Nádherná krajina pod Jestřebími horami jim poskytla úžasné možnosti, a tak nás provedli nejen klasickým smrkovým lesem, ale také kolem rybníků, mezi skalami, bažinami, dokonce i po písčité rovině s rákosím a bažinami. Mapu pojmenovali „Kuprovka“ (když ležela na startu, četl jsem „koprovka“). Ale klidně bych ji přejmenoval na „suprovka“ – trať se mi moc líbila. Byla pestrá, různorodá. Kdo chtěl, „nechal“ v lese všechno, kdo ne, ten si z lesa odnesl i spousty hub.
   
   Kromě hub jsme ale také sbírali i pěkná umístění:
   
   D12C – 4. místo Pavla Kutlvašrová, D14D – 2. místo Eliška Brdlíková, D16C – 3. místo Kateřina Hanušová, D35C - 6. místo Vlaďka Kutlvašrová, D45D – 3.místo Alice Hančová, D55C – 2. místo Eva Nýdrlová, H14C – 3. místo Filip
   Hanuš, H65C – 1. místo Jindra Knobloch.
   
   Nejlepší finiš mají Marie a Matěj Hájkovi (co je doma, to se počítá). A kdo
   si odvezl nejvíc hub, to fakt netuším.
Tibor Hájek

Sprinterská klubová soutěž14.09.2020
   Letos probíhá druhý ročník sprinterské soutěže. Protože je to už dávno od vyhlášení, není od věci si připomenout pravidla.
   Sprinterská soutěž probíhá na závodech Východočeského poháru, a to na trati od kontroly č.100 (sběrky) do cíle. Účelem je vyškrábnout poslední zbytky sil a pokusit se o nejlepší čas na této vzdálenosti. Letos se soutěží ve třech kategoriích – Kluci, holky a Master (startující v kategorii DH55+). Vítěz jednotlivé etapy získává bod do celkového hodnocení a má právo nosit sprinterské tričko, a to až do konání dalších závodů VČP. V případě shodných časů má právo nosit přednostně ten, který se ve své kategorii umístil lépe nebo nemá airový čip. V případě veškerých shod rozhodne los. Body do celkového žebříčku se počítají všem s vítězným časem.
   
   Všichni účastníci jednotlivých etap dostávají účastnický bod. Na zakončení sezóny budou vyhlášeni celkoví vítězové kategorií, tj. s největším počtem bodů za vítězství, dále pak účastníci s nejvyšším počtem účastnických bodů a sprinterský frajer – člověk s největším odstupem na vítěze své kategorie, který se k tomu frajersky přizná. Kromě potlesku a uznání bude odměnou perníková chaloupka.
   
   Jak se přihlásit. Jednoduše na závodech po doběhu vyhledáte Evu Nýdrlovou, případně jiného pověřeného člena oddílu, a zapíšete se na papír, stačí uvést jméno a čas do cíle.
   
   Sprinterská trička se mohou nosit kamkoliv. Majitelé v den konání dalšího závodu odevzdají vypraná trička Evě, po ukončení závodu budou předána novým majitelům.
   
   Momentálně mají body za vítězství Maruška a Matěj Hájek, 13.9. na závodech v Kopidlně zvítězili s přehledem Adéla Randáková, Filip Hanuš a Pavel Čivrný. Gratulujeme a těšíme se na další souboje.
   
   Běhu zdar!
   
Gabriela Wohanková

Junior-repre MTBO soustředění18.09.2020
   Ve dnech 27.8. – 30.8. jsem měla možnost zúčastnit se mtbo mapového repre soustředění v Nemojově. Já sama jsem ještě dorostenka, proto pro mě byly jednotlivé tréninky náročnější, než jsem byla zvyklá. Ale zpětně si nemohu ztěžovat. Když jsem byla na trati, tak jsem si nikdy neřekla: ,,Fuj, to je na mě moc dlouhý.“, ale řekla jsem si: ,,Jo, to musím dojet, je jedno, jak tam budu dlouho, ale čím těžší teď, tím pak lehčí při závodě.“
   Klikni na odkaz:MTBO_repre_soustredeni.pdf
Lucie Messnerová ( Lucka)

MČR MTBO 5.-6.9. v Ostrově u Tisé21.09.2020
   Nabitý zářijový program orientačních bajkerů začal o víkendu 5.-6. září v okolí Ostrova u Tisé. Nádherná krajina plná pískovcových skal, borových hájů a malebných údolí nabídla závodníkům všechno, co si mohli přát – kopce, skály, sjezdy, scházení skal, pohodovou jízdu po velkých cestách i luštění malých teček.
   Z Vrchlabí se tentokrát účast omezila na 4 vrchlabské závodníky, o to větší byla radost z umístění. Ale, nepředbíhejme.
   Sobota patřila mistrovskému závodu v longu. Na start bylo možno se řádně rozjezdit, 6 km snad stačilo všem. Samotný závod vyžadoval tentokrát pečlivý výběr jednotlivých postupů, neboť zejména dlouhé postupy vyžadovaly (až na výjimky), pečlivé zvážení kombinace vzdálenosti a převýšení. Kdo chtěl, mohl se s kolem na zádech spouštět ze skal po kozích stezkách. Nejvíce se dařilo Lucce Messnerové, která si druhým mistrovským titulem v sezóně rozhodně řekla o pozornost. Na bednu ještě vystoupal Jelen, konkrétně bral bronz. Toník se neztratil ani v mapě ani ve výsledcích a zbývající člen výpravy zpytoval svědomí nad špatným odbočením.
   V neděli jsme za krásného počasí vytlačili kola úzkým kamenitým údolím na start. Middle se jel na stejné mapě, ovšem v menším prostoru. Znalost terénu po sobotní bouřce nebyla žádnou výhodou. Rychlé střídání kontrol a směrů, křížení trati i techničtější jízda vyhovovala Lucce Messnerové – 3. místo, Jelenovi – 2. místo, Toník se neztratil a čtvrtý člen zpytoval svědomí a učí se čísla kontrol. Pár fotek ve fotogalerii zde
   
   Shrnutí výsledků: Lucka Messnerová – mistrně ČR v longu + 3. místo v middlu, Jelen mistrovský bronz v longu a 2. místo v middlu, Toník 7. a 10. místo.
   
Gabriela Wohanková

Mistrovská medaile z MČR Družstev v MTBO02.10.2020
   Posledním závodem českého poháru v bajkovém orienťáku byl závod pětičlenných družstev. Vrchlabský oddíl se již postavením tří (!) týmů dostal na úroveň velkých klubů. A o to větší radost byla, když naši nejmladší přivezli stříbro! Ale popořádku.
   Shromaždiště pro družstva bylo v lyžařském areálu ve Vesci u Liberce, který poskytnul prima zázemí pro tuto akci. Parkoviště, start, cíl, divácká kontrola, všechno blízko a pro diváky i možnost sledovat závodníky přímo v terénu na přilehlých loukách a kopcích. Škoda jen, že počasí úplně nepřálo a občas sprchlo. Tratě byly zajímavé, množství kontrol blízko sebe lákalo k chybám a nejeden jezdec měl zamotanou hlavu kolem lomu, kde hustota cest už hraničila s čitelností terénu.
   Začneme od nejúspěšnějších. Největší radost nám (rozuměj sekci MTBO), udělali naši mladí (skoro) dorostenci. Rozjížděla Lucka Messnerová, jako zkušený jezdec, který se nenechá rozhodit hromadným startem ani se nenechá strhnout davem a jede si svou cestu. Dle očekávání přijela na prvním místě a předala Elišce. Eliška dle pokynů trenérů i rodičů jela na mapovou i bajkovou pohodu, hlídala si čísla kontrol a nutno zdůraznit, že její čas se rozhodně v konkurenci dlouhodobých MTBO závodníků neztratil, čtvrtý z osmi. Třetí úsek jel Lukáš Tuma z Jičína, který za naše družstvo bojoval už loni, a i letos podal vynikající výkon, dojel malou ztrátu a předával na prvním místě. Čtvrtý úsek místo Adély, která účast v družstvu týden před závodem odřekla, jel nakonec Toník Wohanka. Za sebe mohu říct, že jsem byla víc nervózní než on. Jel to, co Eliška, na mapovou i fyzickou pohodu, hlídal si čísla kontrol, neztratil se v cestičkách u lomečku a předával na druhém místě Honzovi Čivrnému. Ten se rozhodně závodu ani terénu nezalekl, suverénně projel trať i se všemi kontrolami a vrchlabské družstvo přivezl do cíle na druhém místě. Porazilo nás jen Brno a my porazili dva týmy Gigantů, z nichž jeden závod disknul a druhý jsme převálcovali. Shrnuli-to, naše družstvo jezdců s věkovým rozpětím od sedmi do patnácti let, podalo skvělý, vyvážený výkon a mistrovská medaile je více než zasloužená. Sekce MTBO chce poděkovat zejména Elišce Čivrné a Honzovi Čivrnému, že se nezalekli počasí ani zodpovědnosti, že nastoupili i přesto, že Eliška bojuje v pěších závodech o B. O to větší je naše uznání, že to pro ně byl první bajkový závod a tiše doufáme, že je uvidíme na nějakých dalších závodech. Poděkování patří též všem rodičům členů družstva, že v té sibérii závodníky přivezli a byli s námi skoro celý den i přes již zmiňovanou nepřízeň.
   Dalším úspěšným týmem byl tým v kategorii MW21, ano závodních eliťáků. Družstvo sice papírově nepatřilo k těm, co by se měli bít o medailové pozice, ale zkušenosti a chladná hlava byli na naší straně. Rozjížděl Tomík Štregl, přijel zhruba v polovině startovního pole, předal Zuzce Štreglové. Ta po všech letošních a loňských a předloňských…zkrátka dlouhých peripetiích s kolenem nastoupila letos snad k prvnímu závodu a bylo vidět, že ji to ježdění chybělo a začíná zase bavit. Třetí jel Tomáš Leštínský, který si po mapařské smůle na sprintu vybral pro změnu smůlu technickou a spravoval cestou kolo. Ale je vidět, že kromě mapování a stavby tratí si dokáže poradit i s (kolo)technikou a do cíle dorazil a předával Andree Štreglové, která si snad po třech měsících zase užila jízdu v lese a bez ztráty kontroly předávala Leošovi Havlovi, který za velkého potlesku svých fanoušků dorazil do cíle s asi 20ti minutovým náskokem před Ekonomem. Družstvo díky své rozvaze a absenci výpadků ražení kontrol bylo na 14.místě. Aniž bych chtěla zmiňovat něčí věk, tak jediní, kdo by nemohli startovat ve veteránské štafetě, byli Zuzka a Lešťa. Sekce MTBO chce poděkovat jak jim, tak i zúčastněným veteránům, že bez řečí a výmluv přijali nominaci do závodu a podali své nejlepší výkony. Kdy tak jako mělo Vrchlabí MTBO družstvo v prestižní kategorii?
   Třetím týmem byla veteránská sestava ve složení Afťa Polák, Helena Randáková, Petr Štregl, Gabča Wohanková a Jelen Wohanka. Nejlepší výkon podal Jelen, když i přes znalost skutečnosti o marnosti svého konání, jel závod excelentně a v napínavém dojezdu ještě fyzicky i psychicky potrápil své soupeře. Kdyby se nestala chyba s oražením špatné kontroly, byli bychom druzí. Ale na kdyby se nehraje, druzí nejsme, i tak nás povětšinou hřeje dobrý pocit, že příští rok….s tímto družstvem…to už třeba vyjde .
   Zcela závěrem chceme ještě jednou poděkovat všem nadšeným zúčastněným za jejich čas i výkony, doprovodům za jejich trpělivost a obětavost a doufáme, že příští rok se minimálně na závodech družstev zase sejdeme. A budeme rádi, když se uvidíme i na pohárových závodech. Pár fotek ve fotogalerii zde:
   
Gabriela Wohanková

Východočeský pohár 202024.10.2020
   Kvůli současnému šíření koronaviru a následnému omezení vlády byly zrušeny všechny zbývající závody Vč. poháru. Tím pádem byl pohár za podzim uzavřen.
   A jak si vedli v celkovém součtu sedmi závodů z dvanácti plánovaných (počítaly se čtyři nejlepší) naši žáci (pro žáky je VčP nejvyšší soutěž): D10C – 9. Klárka Nová, 20. Míša Wohanková, 23. Natálka Buďárková, D12C – 3. Pavla Kutlvašrová, 4. Kája Hančová, 5. Markétka Hanušová, 14. Čivrná Eliška, 33. Johanka Dvořáková, 49. Sofia Movchanskaya, D12D – 2. Maruška Bucharová, 3. Amálka Hamáčková, 9. Eliška Záveská, 13. Nováková Dita, D14C – 29. Maruška Hájková D14D – 4. Eliška Brdlíková, 5. Viola Martínková, H10C – 13. Vlasťa Polák, 20. Tonda Wohanka, H12C – 14. Vláďa Kutlvašr, H12D – 7. Martin John, H14C – 1. Filip Hanuš, 34. Vojta Kubát, 42. David Buďárek, 44. Honza Setunský, H14D – 2. Honza Setunský.
   
Ve východočeském poháru získal licence A - Filip H., licenci B: Pavla K., Kája H., Markétka H., Eliška Č., Vláďa K., Tomáš K.

   Celkově se družstvo žáků umístilo na 6. místě z 22 hodnocených. Další krásná umístění získali i další závodníci ve veteránských kategoriích, všechny výsledky naleznete zde.

   Všem gratuluji a doufám, že v příštím roce se budeme moci zúčastnit více závodů.
   
Ruda Kutlvašr

O červené karkulce25.10.2020
   Byla nebyla jednou jedna malá orientační běžkyně, které všichni říkali Červená karkulka. Proč? Protože běhala v takové divné červené čepičce, které se říká karkulka. A k ní si na závody oblékala červený dres.
   Jednou ráno ji maminka vzbudila se slovy: „Karkulko, vstávej, máš zase závody!“ Karkulce se moc nechtělo. Ale potřebovala si vyběhat béčko, tak jí nic jiného nezbývalo. A ještě víc se jí nechtělo, protože s ní dnes na závody měla jet babička, které maminka vždycky připravila bohatou svačinu
   (lepší než pro ni, a to Karkulku děsně štvalo, protože jí maminka vždycky dala jen třicet korun na párek).
   
   Cestou na závody přežila babiččiny řeči. Na shromaždišti se rychle převlékla do svého červeného dresu a ještě rychleji utekla babičce na start.
   
   V lese se jí celkem dařilo. Kontroly v čipu přibývaly jako po másle. Když tu najednou proti ní stojí pes. Karkulka nebyla na hlavu padlá a dobře věděla, že psi do lesa nesmějí (psalo se to v pokynech). Ale ten pejsek se tvářil tak roztomile a zároveň hladově … Karkulce bleskl hlavou škodolibý nápad. „Poběž se mnou, hafíku!“ mlaskla na psa. Rychle dosbírala zbytek kontrol. Jako šíp proletěla cílem. Vyčetla si a šla na shromaždiště.
   
   Babička právě rozbalovala svačinu. Karkulka psovi pošeptala: „Čekej, až na tebe zamávám!“ Pes (asi byl moc inteligentní), to pochopil a čekal. Karkulka rychle přiběhla k babičce: „Babi, babi, pojď se mnou podívat na výsledky, jestli jsem porazila Popelku!“ Babičce se moc nechtělo, radši by zbaštila svačinu, ale co jí zbývalo. Když odcházely, Karkulka nenápadně zamávala na psa. Ten se připlížil ke košíku a nesežral babičku, jak nám různí pohádkáři tvrdí, ale zblajznul její svačinku. Potom na nic nečekal a zdrhnul.
   
   Babička s Karkulkou se vrátily. Babička začala hystericky ječet a obviňovat okolo sedící z toho, že jí ukradli svačinu. Karkulka ji uklidnila, ať nedělá ostudu a jde si ke stánku koupit párek jako ostatní.
   Celou cestu domů se v skrytu duše radovala z toho, jak připravila babičku o svačinu.
   
   A Popelku? Popelku porazila (spadly jí v lese na hlavu nějaký ořechy, tak z toho byla trošku otřesená a běžela pomalu).
   
   Příště: O perníkové chaloupce
   
Tibor Hájek

Sezóna 202028.10.2020
   Sezóna již skončila, a tak nastává čas zhodnocení. I přes složitou situaci se uskutečnilo mistrovství ve sprintu, krátké a klasické trati. A také dvoje štafety.
   Začala bych asi sprintem. Sprint byl poměrně nedaleko a to v Hradci Králové, běhalo se na Starém městě. Pokud víte, jak to tam vypadá, přidejte pár zátaras a máte krásnou mapařinku. A jak se nám vedlo? D16 – 12. Adél Randáková, 23. Katka Hanušová, H16- 17. Filip Hanuš, ač věkem ještě žák, podal slušný výkon. Poté jsme se přesunuli na sprintovky, naše jediné letošní štafety, které se nám bohužel moc nepovedly, ale někde zkušenosti nabrat musíme. Naše družstvo ve složení: Katka, Honza, Filip, Aduš si to užilo a vyzkoušelo si běhat pořádné závody. Za čtrnáct dní proběhlo další mistrovství a to na klasice, konkrétně se běhalo v Bystřici nad Pernštejnem. Ještě dnes, když si vzpomenu na vrstevnice, je mi špatně, přepálit začátek byla chyba :) . A jak se nám v kopcích vedlo? Z padesátky soupeřek v D16 jsme doběhly- 15. Katka Hanušová, 17. Adél Randáková. O den později se zde konala veteraniáda, kde běžel v H70- 4. Jiří Knobloch, 8. Jarda Farář. Posledním mistrovstvím a vlastně posledním letošním závodem byla krátká trať. Ta se konala v Kundraticích u České Kamenice. Prostor byl nádherný, skalek byla všude hromada, počasí taky přálo, prostě co víc chtít od závodu. Přes všechna omezení nás na startu opět stálo víc jak 50 a takto jsme doběhly: D16- 10. Katka Hanušová, 31. Adél Randáková. A jak se vedlo ve stejné disciplíně veteránům? H70- 3. Jarda Farář, 7. Jiří Knobloch.
   
   Tímto bych ukončila letošní, bohužel hodně krátkou sezónu. A doufám, že příští rok se bude běhat déle a závodů bude více.
   
Kateřina Hanušová

Orienťák lze dělat v každém věku30.10.2020
   
   
   
   Převzato z tištěné verze Vrchlabinek (www.vrchlabinky.cz), originál článku.
   Autor článku: Jiří Štefek

O Smolíčkovi26.11.2020
   Členem jednoho nejmenovaného, tedy našeho, oddílu byl chlapec s neobvyklým jménem – Smolíček Pacholíček. Jeho kamarádi mu neřekli jinak než Smolda Pacholda. A my mu tak budeme říkat také.
   Smolda běhal kategorii H12D. Ne že by mu to úplně nešlo, ale na „C“ si ještě netroufal. Pobyt v lese ho totiž přiváděl do zapeklitých situací. Pokud chcete vědět, do jakých, čtěte dál.
   Na jedněch závodech vyrazil do lesa a celkem se mu i dařilo. Když tu potkal tři bloudící D16, které ho prosily o pomoc. Tak ho rozhodily, že zakufroval a začal volat: „Za hory, za doly, mé …“ Než to dořekl, ozvalo se funění a z křoví vyrazil Jelen. Pokud jste čekali jelena s malým „j“, tak jste čekali marně. Na bajku se přiřítil náš Jelen alias Pavel Wohanka, Smoldův osobní trenér. S úsměvem a nadhledem zorientoval Smoldovi mapu, věnoval mu několik povzbudivých slov a odjel neznámo kam. Závod Smolda zdárně dokončil.
   
   Na dalších závodech Smolda zase vyrazil do lesa, zase potkal tři bloudící D16, kterého zas prosily o pomoc. Zase ho rozhodily a on zase zakufroval. Koho volal a kdo mu přijel na pomoc, to je vám všem jasné. Zase přijel Jelen. Tentokrát už to nebylo s úsměvem a nadhledem, dokonce se to obešlo bez povzbudivých slov. Ale pomohl mu a opět odjel neznámo kam. Závod Smolda zdárně dokončil.
   
   Na třetích závodech Smolda vyrazil do lesa a, co se tam dělo, vám nemusím popisovat. Končí to zase přivoláním Jelena, který se objevil značně nas…štván. Tentokrát Smoldovi nepomohl. Hodil si ho přes řídítka. Dovezl ho na shromaždiště. Našel Evu a Smoldu přeřadil k ní do přípravky. Potom opět odjel neznámo kam. Že by za Gábinou?
   
   Poučení závěrem: Není zvíře jako zvíře a není jelen jako Jelen.
   
Tibor Hájek

21.Běh na Žalý - výsledky27.11.2020
   Letošní ročník Běhu na Žalý vzhledem k všeobecné situaci probíhal individuálně v prvních týdnech měsíce listopadu. Jak dopadl a kdo se stal vítězem se dozvíte ve výsledcích.
   
Tomáš Leštínský

Přebor VRL 12.12.202013.12.2020
   Letošní rok pořádání sportovních akcí všeho druhu moc nepřál. Ale jsou prostě na světě věci, které si úplně nechceme nechat upřít, takže hned jak koronavirová opatření dovolila, konal se tradiční Vrchlabský přebor.
   Protože jsme nemohli využít pohostinství závodů jiného oddílu, rozhodli jsme si tento ročník závodu uspořádat sami. Vybrán byl prostor u Dvora Králové, který naskýtal rozmanitý terén plný pro orienťáky zajímavých prvků. Stavitelem tratí byl Afťa (Vlastimil Polák), roznosu se ujali Tadík a Zuzka, kterým ještě jednou za všechny moc děkuji.
   Vzhledem k nejasnosti termínu nebyly příliš přísné požadavky na kostým. Letošní téma UFOnů se smrsklo na nabarvení obličeje, u mužů do věku dědečků byl jedním z hendikepů batoh o minimální váze 2,0kg. A jak tradiční účastníci vědí, hendikepy se týkaly u některých vybraných jedinců i povinnou absencí buzoly, mapy bez cest. A loňští medailisté navíc běželi bez popisů. A ptáte se, co Afťa? No, Afťa si závod nemohl nechat ujít a jeho hendikepem, jako stavitele tratí, bylo, že běží bez mapy.
   Trať byla v pravdě mistrovská, 21 kontrol, různě se křížící postupy (dojít místo na kontrolu 4 na kontrolu 17 opravdu nebyl problém), kontroly vyšší obtížnosti (díra v hustníku, moje oblíbená). Obtížnost zvyšoval fakt, že jsme měli pouze naše tréninkové, tedy malé stojany s malým lampionem a opravdu nebyl problém kontrolu přehlédnout, i když jste stáli metr od ní. Kdo nevěděl přesně, kde je, měl smůlu a běhal po lese jak slídící pes.
   A jak to dopadlo? Sázky se letos nekonaly, ale zkuste si tipnout, na vítěze. Ano, opět jsme byli deklasováni, Afťa si všech 21 kontrol zapamatoval a ještě nám sdělil, že udělal asi tříminutovou chybu. Pomyslnou stříbrnou medaili získal Petr Štregl, běžící bez cest i buzoly a za třetí místo bral první body do každoročního bodování Lešťa (Tomáš Leštínský). Při čtení výsledkové listiny dále je vidět, že mladá generace nastupuje a třeba i Afťa s Petrem Štreglem jednou budou poraženi. Čtvrté místo si totiž vyběhl Filip Hanuš, i když se s ním jury nemazlila a měl mapu bez cest a orientovat se mohl podle lišejníku. Celkově čtrnáctá a z žen čtvrtá byla Kája Hančová, která příští rok postupuje do kategorie D14. Předpokládám, že nebude dlouho trvat, a i jí se budeme dívat na záda.
   Pro ty, pro které byla trať přeboru přece jenom moc dlouhá, byly připraveny tratě DH10, DH12 a DH14. Naprosto parádně postavené, kdo se neúčastnil, přišel o trénink v neokoukaném terénu. Ti, kteří se zúčastnili, si oběhli svou trať i třeba kousek z jiné kategorie.
   Po závodech následovalo občerstvení, každý si ve vlastní režii zajistil buřty, které jsme si opekli a s myšlenkou tradice Vánočního buřťáku jsme závod zakončili.
   
   Celkové výsledky: 1.místo Vlastimil Afťa Polák, 2.místo Petr Štregl, 3. místo Tomáš Lešťa Leštínský, podkategorie ženy- 1. místo Gábina Wohanková, 2. místo Andrea Štreglová, 3. místo Jana Schmidtová. Podrobnější výsledky zde, mezičasy zde a foto zde.
   
Gabriela Wohanková