5 DAYS MTBO (a 13., 14. a 15 závod ČP) 08.08.2025    Letošní 5 DAYS MTBO se konaly v okolí Ejpovic u Plzně. Centrum bylo v krásném kempu. Celou dobu našeho pobytu krásně svítilo sluníčko, bohužel někdy až moc. Toho jsme samozřejmě využili a museli jsme se smočit v místní vodní nádrži. Někteří z nás se smočili už před první etapou, tou byla speciální disciplína O-nest...    ...Jde o to, že v daných „hnízdech“ bylo více kontrol, které bylo možné sebrat v libovolném pořadí a pak se jelo zase chvíli podle „čar“ (vnořené mini free order závody). Mně osobně se to líbilo. Asi nikdy předtím jsem to nejela a moc mě to bavilo. Muselo to bavit i místní, kteří slavili 700 let od založení jejich vesnice a mohli na povinném úseku závodu možná poprvé v životě vidět MTBO, atmosféra na průjezdu byla výborná.    Jako druhá překážka na naší cestě pětidenními nás čekal sprint. Na ten se jelo přes Plzeň do trochu jiného lesa. Byl méně kopcovitý s více menšími cestičkami. Mě tam malinko zaskočilo jiné měřítko a poměrně rychle jsem toho litovala. Přejela jsem cestu a říkám si: proč to rychle nepřenést. Z „rychle nepřenést méně než 100 metrů“ se pak stalo spíš „sakra, co tady dělám už 4. minutu uprostřed hustníku“. Když jsem se odtamtud konečně vydrápala, tak jsem svůj už tak pokažený sprint mohla dokončit.    S totálně rozdrápanýma nohama jsem se mohla vrhnout i na třetí etapu. Tou byl middle. Ten taky nebyl moc v blízkosti Ejpovic. Jelo tak třicet kilometrů do Dobříče. Ten den bylo pořádné vedro. Shromaždiště bylo na místním fotbalovém stadionu, kde byl asi ten nejdelší dojezd ze sběrky, který jsem kdy viděla. Middle byl fajn, docela se mi povedl a po něm nemohlo v kempu chybět pořádné projetí na paddleboardu. Nebo spíš boj o přežití. Tam to funguje tak, že musíš co nejvíc ostatních poshazovat z lodě dolů.    Po řádném vykoupání následoval další den long, v prostoru middlu. Jezdili jsme na stejné, jenom do stran „roztažené“ mapě po stejných cestách. Až na to, že ten den to bylo delší a ještě větší vedro. Na longu jsem poprvé taky pocítila bolest nohou po třech dnech závodění. Jinak jsem neudělala žádné chyby, cítila jsem už čistě jen únavu.    Jako poslední nás všechny čekal semi-free order. Po sečtení našich ztrát na vítěze jsme se dozvěděli, v kolik startujeme, a mohli jsme jet. Na tomto závodě šlo o dobré naplánování jak volných, tak pevně daných kontrol. Já si hned na začátku málem nevšimla jedné volné kontroly. Takže jsem to musela vymyslet za jízdy. Jediné odpočinutí od mapování jsme měli na povinném úseku. Pak už jen sbalit a jet zpět domů.    Celé pětidenní se mi líbily. Hlavně mě zaujalo to, že tam byli závodníci nejen z celé Evropy, ale z celého světa. Např. v pánské elitě, kde běžně na ČP bývá málo přes 30 závodníků jich bylo přes 80.    Výsledkově máme v celkovém pořadí 2x bednu (1. místo Tonda Sedlák v M12 a 2. Tonda v M14.) zbylí závodníci (bylo nás celkem 14 z VRL) skočili za bednou různě daleko, ale rozhodně odjížděli vesměs spokojeně po pěkných závodech.    Jinak E2, E3 a E4 byla součástí ČP, tak jsme pilně mohli sbírat bodíky do celkového pořadí ČP (naše dílčí bedny: v E2 2. Tonda Sedlák, 3. Štučka Štěpán v M12, 2. Tonda Wohanka v M14 a v E3 2. Tonda Sedlák v M12).     Michaela Wohanková (Míša)