9. a 10. kolo ČP v MTBO Semetín (4.-5.9.2021) 09.09.2021    První zářijové víkendové dvojzávody čekaly na bajkerské orienťáky na Valašsku. Zázemí i závodní prostory se nacházely v Semetíně, kousek od Vsetína. Už pohled do turistické mapy dával jasně najevo, že vrstevnice se budou slévat v jednu velkou a že nás čekají „horské etapy“. Obtížnost terénu odradila část obvyklého startovního pole, o konkurenci však nebyla nouze. I když nakonec se potvrdilo rčení, že ten největší soupeř sídlí v hlavě.    Závody svým povrchem opět navázaly na letošní tradici bahenních koupelí, na Vsetínsku se k tomu přidaly i kameny a kamínky, zřejmě pro vyhlazení pleti. V sobotu odpoledne byl na pořadu middle. I když člověk vzhlížel k okolním kopcům a podmáčené louce se silnou nedůvěrou, slunce na obloze dodávalo odvahu a jistou míru bezstarostnosti „však ono to nějak dopadne.“ Inu, dopadlo. Cesta na start poměrně dlouhá, první 3km do centra závodů u hájenky byly v poklidu, mírný kopec po asfaltu. Pak ovšem nastala tvrdá realita. Strmost kopce směrem k cíli narůstala a závěrečná kořenitá cesta ke startu dávala jasně najevo, že middle bude silný zážitek. Už při pohledu na mapu na startu bylo jasné, že stavitel tratí Kryštof Bogar, vzal tratě ve stylu „podle sebe soudím Tebe“, což u jednoho z nejlepších světových MTBO jezdců vedlo k tomu, že jsme se postupně vyškrábali (no dobře, pár jich i vyjelo) na všechny okolní kopce, elitní kategorie i víckrát. Prvních pár kontrol byl vidět, že je v závodnících ještě nadšení a optimismus, s postupujícím počtem kontrol se najednou vyskytovali na trati stojící bajkeři, kteří velmi pečlivě vymýšleli další postup, aby proboha zase nejeli do…lů a nahoru zbytečně. Večer jsme se shodli, že kdyby si stavitel odpustil poslední dvě kontroly, že by to bylo tak přiměřené. Pro zajímavost, v podstatě jsme jeli ideální postupy a parametry tratí: M21E 13,55 km a 930 m převýšení, W21E 10,45km a 430 m převýšení, W17 8,51 km a 311 m převýšení. I přesto bylo večerní posezení vskutku příjemné a hlášku místní paní od čepu „Pivo, kalíšek, pivo, kalíšek, pivo, kalíšek a frgál…no, to chlapci jedete teda….“ si budeme dlouho pamatovat. A vlastně celou místní pohostinnost a smysl pro břitký humor.        Nedělní ráno bylo ve znamení příprav na long, ke kterému mnozí z nás vzhlíželi s větší obavou. Já byla v klidu, protože jsem už dopředu vyměkla a na long se přihlásila do čtyřicítek. A dobře jsem udělala! Jestli v sobotu to byl výlet po kopcích na mapě, tak v neděli taky s tím rozdílem, že přibyly další kopce a eliťáci si to dali hezky 2x. Jediný, kdo nesundal nohu z kola byl pardubický Martin Kanta, načež byl po závodě označen za zvíře a člověk kolem něj chodil skoro s posvátnou úctou. I když tratě byly delší a převýšení ještě převýšenější, náladu většině lidí spravily místní singltraily. Někteří byli až tak nadšení, že už mapu neotáčeli a jeli si během závodu sjet singl ještě jednou a závod sice dokončili s diskem, ale s úsměvem na tváři. V cíli půlka lidí přiznala, že si jej sjela i přesto, že tam ideální postup úplně nevedl, protože když už to vydupali až nahoru, tak je třeba se odměnit. Já jsem teda litovala, že jsem si nevzala mobil, ta panorámata, zamlžená údolí a osluněné vršky kopců…    Co říci nakonec? Za mne jen: Sláva vítězům, sláva poraženým!    Middle: M14 – 10. Toník Wohanka, M21E – 17. Jelen, W17 – 2. Lůca Messnerová, W21E – 6. Gabča    Long: M11 – 4. Toník Wohanka, W17 – 4. Lůca Messnerová, W40 – 1. Gabča ….Jelen si dal jen první stranu mapy a jel se projet s Metodem tratí M11.     Gabriela Wohanková