EYSOC (Mistrovství Evropy dorostu) a JWSOC (Mistrovství světa juniorů) 2021 10.03.2021    I přes veškeré obavy ze současné situace v Česku jsme v týdnu od 20. 2. do 1. 3. odjeli reprezentovat Českou Republiku na EYSOC (Mistrovství Evropy dorostu) a JWSOC (Mistrovství světa juniorů) do Estonského Kääriku.    Konkrétně jel z našeho vrchlabského oddílu Matyáš Štregl, loňský dorostenecký mistr Evropy, letos už jako junior. Matyáš na místo jel přímo z Finska, kde studuje a trénuje od začátku srpna. Já jsem jela už na svoje druhé mistrovsví Evropy, naposledy za dorostenky.    Vyjížděli jsme v sobotu 20. února brzy ráno a cesta byla opravdu dlouhá, protože jsme pro naši větší bezpečnost neletěli, ale jeli tranzity. Na místo ubytování jsme po vyčerpávající 19hodinové cestě dorazili až o půlnoci. Následující den nás čekalo ještě další testování (na covid19), aby bylo jisto, že jsme všichni v pořádku (testovat jsme se nechali samozřejmě i v Česku před odjezdem). V neděli a v pondělí jsme se byli projet v lyžařském areálu v Otepää a na úterý už byl program v podobě modelového závodu přímo v Kääriku, abychom se seznámili s mapou a podmínkami. Následoval první závodní den, jeli jsme sprint. Jednalo se o krátký a velmi rychlý závod v husté síti stop. Mezi dorostenci se nejlépe umístil Marek Štěrba (SKV) na 6. místě, 26 vteřin za vítězným Plekhovem (RUS). Já jsem mezi dorostenkami skončila na 11. místě, což odpovídalo mému výkonu. Hlídala jsem si to a i přes to jsem dělala drobné chyby (moc spokojená jsem se svým výkonem nebyla). Mezi juniory pak měl nejlepší výsledek Vojtěch Peňáz (z Vrbna pod Pradědem), který vybojoval 14. místo, a v juniorkách 9. Anežka Hlaváčová (KOS).    Další den hned po sprintu nás čekal long s hromadným startem. Pro mě osobně bylo dost děsivé už jen to, když jsem se podívala na délky tratí, natož skutečnost, že se ještě pojede hromadný start. Po dlouhém tříhodinovém čekání v předstartovní karanténě jsme si s Anežkou řekly, že to přece nějak přežijeme a schválně, kdo bude v cíli dřív :p. A ono to vyšlo. Oběma se závod povedl. Startovaly jsme z první „lajny“ a obě jsme dojely v první pětce závodnic ve své kategorii. Já jsem skončila na 5. místě, 20 vteřin za třetí Ruskou. Dařilo se mi vybírat rychlejší volby a občas se „svézt“ s nějakou Ruskou. Beru to jako svůj největší úspěch z celého šampionátu. A Anežka brala bronz!    Nejlepší dorostenec byl opět Marek Štěrba 12. a junior Vojtěch Peňáz 16.    V pátek následoval zasloužený den volna (bez závodů). Změnilo se počasí a dost se oteplilo. V sobotu jsme jeli poslední individuální závod middle, sněhu hrozně ubývalo, pořadatelé byli dokonce nuceni přestavět tratě, aby byly sněhové podmínky přijatelnější. Já jsem se při závodě dost trápila, už byla znát celková únava a dělala jsem hodně mapových chyb, skoro jsem se divila, když jsem dojela na slušném 7. místě. Marek Štěrba skončil také těsně pod velkou bednou 7., Anežka byla mezi juniorkami 15. A nejlepší junior Vojtěch Peňáz 11.    Poslední závodní den byly štafety, my dorostenky jsme jely ve složení: já na prvním úseku, Hanka Malečková (USK) na druhém a finišovala nám Terka Pecková (VLI). A i přes hrozně pomalý sníh a moje občasná zaváhání jsme dojely první. Nevěřily jsme tomu, jsme mistryně Evropy! Výborně jeli také junioři, kteří ve složení Vojtěch Peňáz, Matyáš Štregl a Radek Peňáz dojeli čtvrtí. Hrdě jsme zazpívali českou národní hymnu a rozloučili se s arénou v Kääriku.    Byl to úžasný týden, plný emocí a já jsem hrozně ráda, že jsem se ho mohla účastnit společně s tak skvělým týmem lidí. Abych nezapomněla, tak jsem ještě poprosila Matyáše o jeho hodnocení akce: „Své vystoupení na mistrovství nehodnotím nejlépe. I když to bylo moje první JMS, tak jsem se poctivě připravoval ve Finsku a cítil jsem solidní formu. Věřil jsem si, že mohu zajíždět výsledky v top10, ale bohužel jsem se necítil dobře fyzicky ani s mapou. Bylo to pro mne zklamání. Na konci týdne mi můj výkon ve štafetě udělal radost a 4. místo bylo příjemným zlepšením. Celkově jsem od sebe čekal více, ale to je sport, a tak mi teď nezbývá než si odpočinout a poté se začít připravovat na příští rok.“    To je ode mne všechno a doufám, že příští rok budeme alespoň stejně úspěšní, ne-li lepší než letos.     Adéla Randáková