Mistrovská medaile z MČR Družstev v MTBO 02.10.2020    Posledním závodem českého poháru v bajkovém orienťáku byl závod pětičlenných družstev. Vrchlabský oddíl se již postavením tří (!) týmů dostal na úroveň velkých klubů. A o to větší radost byla, když naši nejmladší přivezli stříbro! Ale popořádku.    Shromaždiště pro družstva bylo v lyžařském areálu ve Vesci u Liberce, který poskytnul prima zázemí pro tuto akci. Parkoviště, start, cíl, divácká kontrola, všechno blízko a pro diváky i možnost sledovat závodníky přímo v terénu na přilehlých loukách a kopcích. Škoda jen, že počasí úplně nepřálo a občas sprchlo. Tratě byly zajímavé, množství kontrol blízko sebe lákalo k chybám a nejeden jezdec měl zamotanou hlavu kolem lomu, kde hustota cest už hraničila s čitelností terénu.    Začneme od nejúspěšnějších. Největší radost nám (rozuměj sekci MTBO), udělali naši mladí (skoro) dorostenci. Rozjížděla Lucka Messnerová, jako zkušený jezdec, který se nenechá rozhodit hromadným startem ani se nenechá strhnout davem a jede si svou cestu. Dle očekávání přijela na prvním místě a předala Elišce. Eliška dle pokynů trenérů i rodičů jela na mapovou i bajkovou pohodu, hlídala si čísla kontrol a nutno zdůraznit, že její čas se rozhodně v konkurenci dlouhodobých MTBO závodníků neztratil, čtvrtý z osmi. Třetí úsek jel Lukáš Tuma z Jičína, který za naše družstvo bojoval už loni, a i letos podal vynikající výkon, dojel malou ztrátu a předával na prvním místě. Čtvrtý úsek místo Adély, která účast v družstvu týden před závodem odřekla, jel nakonec Toník Wohanka. Za sebe mohu říct, že jsem byla víc nervózní než on. Jel to, co Eliška, na mapovou i fyzickou pohodu, hlídal si čísla kontrol, neztratil se v cestičkách u lomečku a předával na druhém místě Honzovi Čivrnému. Ten se rozhodně závodu ani terénu nezalekl, suverénně projel trať i se všemi kontrolami a vrchlabské družstvo přivezl do cíle na druhém místě. Porazilo nás jen Brno a my porazili dva týmy Gigantů, z nichž jeden závod disknul a druhý jsme převálcovali. Shrnuli-to, naše družstvo jezdců s věkovým rozpětím od sedmi do patnácti let, podalo skvělý, vyvážený výkon a mistrovská medaile je více než zasloužená. Sekce MTBO chce poděkovat zejména Elišce Čivrné a Honzovi Čivrnému, že se nezalekli počasí ani zodpovědnosti, že nastoupili i přesto, že Eliška bojuje v pěších závodech o B. O to větší je naše uznání, že to pro ně byl první bajkový závod a tiše doufáme, že je uvidíme na nějakých dalších závodech. Poděkování patří též všem rodičům členů družstva, že v té sibérii závodníky přivezli a byli s námi skoro celý den i přes již zmiňovanou nepřízeň.    Dalším úspěšným týmem byl tým v kategorii MW21, ano závodních eliťáků. Družstvo sice papírově nepatřilo k těm, co by se měli bít o medailové pozice, ale zkušenosti a chladná hlava byli na naší straně. Rozjížděl Tomík Štregl, přijel zhruba v polovině startovního pole, předal Zuzce Štreglové. Ta po všech letošních a loňských a předloňských…zkrátka dlouhých peripetiích s kolenem nastoupila letos snad k prvnímu závodu a bylo vidět, že ji to ježdění chybělo a začíná zase bavit. Třetí jel Tomáš Leštínský, který si po mapařské smůle na sprintu vybral pro změnu smůlu technickou a spravoval cestou kolo. Ale je vidět, že kromě mapování a stavby tratí si dokáže poradit i s (kolo)technikou a do cíle dorazil a předával Andree Štreglové, která si snad po třech měsících zase užila jízdu v lese a bez ztráty kontroly předávala Leošovi Havlovi, který za velkého potlesku svých fanoušků dorazil do cíle s asi 20ti minutovým náskokem před Ekonomem. Družstvo díky své rozvaze a absenci výpadků ražení kontrol bylo na 14.místě. Aniž bych chtěla zmiňovat něčí věk, tak jediní, kdo by nemohli startovat ve veteránské štafetě, byli Zuzka a Lešťa. Sekce MTBO chce poděkovat jak jim, tak i zúčastněným veteránům, že bez řečí a výmluv přijali nominaci do závodu a podali své nejlepší výkony. Kdy tak jako mělo Vrchlabí MTBO družstvo v prestižní kategorii?    Třetím týmem byla veteránská sestava ve složení Afťa Polák, Helena Randáková, Petr Štregl, Gabča Wohanková a Jelen Wohanka. Nejlepší výkon podal Jelen, když i přes znalost skutečnosti o marnosti svého konání, jel závod excelentně a v napínavém dojezdu ještě fyzicky i psychicky potrápil své soupeře. Kdyby se nestala chyba s oražením špatné kontroly, byli bychom druzí. Ale na kdyby se nehraje, druzí nejsme, i tak nás povětšinou hřeje dobrý pocit, že příští rok….s tímto družstvem…to už třeba vyjde .    Zcela závěrem chceme ještě jednou poděkovat všem nadšeným zúčastněným za jejich čas i výkony, doprovodům za jejich trpělivost a obětavost a doufáme, že příští rok se minimálně na závodech družstev zase sejdeme. A budeme rádi, když se uvidíme i na pohárových závodech. Pár fotek ve fotogalerii zde:     Gabriela Wohanková