ČESKÝ POHÁR 2023 V MTBO 15.10.2023    Letos jsme byli na články o závodech a našich úspěších v orienťáku na kolech, nebo-li MTBO, poněkud skoupí. Napravuji tedy shrnujícím článkem o tom, jak se nám dařilo a kde všude jsme závodili. Pro ty, kteří mají raději statistiku, krátké shrnutí. Z našeho oddílu se minimálně jedou zúčastnilo 15 jezdců. S radostí mohu napsat, že dětí se letos účastnilo celkem osm, pět z nich pravidelně. Medailové úspěchy jsme letos z několika objektivních důvodů ani moc nečekali. Míša Wohanková a Tonda Wohanka jezdili letos v kategorii MW14 (a to jim je 11 a 10 let), protože jsou prostě závodníci a vyhrávat na začátečníky je nebaví. I tak se v celkovém pořadí Tonda dostal na 3.místo a Míša skončila na 5.místě. Tonda Sedlák odjezdil celou sezónu a díky postupnému zlepšení získal4. místo. Lucka Messnerová, naše juniorská reprezentantka, získala tři medaile v kategorii W20 (2x zlato, 1x stříbro), pak ovšem v rámci tréninku jezdila dospěláckou elitu a i tak se jí dařilo dostávat se do desítky a vyjela si tím elitní kategorii i na příští rok. Spolu s ní si elitní kategorii ještě vyjeli Gabča Wohanková a Pavel Jelen Wohanka. Čeho si hodně vážím je závod družstev, kdy se naši mladí nebáli a ve složení Tonda W, Elen, Tonda S., Zůza a Honza Urban (SBK) závod absolvovali, dojeli a nediskli to! Měli jsme s věkovým průměrem 10,5 roku suverénně nejmladší družstvo a sklidili uznání ostatních. Šesté místo je jen třešničkou na dortu.    15.4-16.4. Lužná u Rakovníka    Hnus, kam se člověk podíval. Kvůli dorosteneckým a juniorským nominacím se první závody konaly poměrně brzo a úplně fajn to nebylo. Venku tak deset stupňů, v noci pršelo, ráno brodění v blátě jak na shromaždišti, tak v lese. Zázemí bylo v muzeu veteránů (aut jako), takže kdo měl čas a náladu, mohl si mezi sobotním middlem a sprintem prohlédnout pěkná americká fára. Naštěstí to neodvedlo naši pozornost úplně a v lese jsme si vyjeli první slušné body. Medaile brala Lucka Messnerová, která musela z nominačních důvodu jet W20, si na bednu vystoupila 3x.        6.5.-7.5. Zašová u Vsetína    Závody poměrně dost daleko, takže se tam tentokrát vypravila pouze naše rodina, když Lucku sklátila nějaká viróza. Jak se dalo čekat, terén hodně do kopce z kopce, člověk se musel rozhodovat, jestli je rychlejší vytlačit kolo nahoru ke kontrole nebo to dát hodně dlouhou objížďkou okolo. Kromě kopců ještě trochu trápila nepřesná mapa. V sobotu se navíc jelo Mistrovství republiky ve štafetách, kdy se pořadatelům stala taková nemilá věc, když omylem na startu čekajícím druhým úsekům vypnuli cílovou krabičkou a oni pak museli razit do mapy.        3.6.-4.6. Ptení    Osobně jsem se na tyto závody těšila úplně nejvíce. A jak to bývá, na co se těšíte, to leckdy dopadne jinak. Menší viróza se nevyhla ani mně, takže jsem se v lese byla spíš podívat, než závodit. O to víc se toho dalo litovat. Konečně jsme měli pěkné počasí, i když k večeru bylo ještě chladno, cesty byly suché (!), až mne tak napadlo, že by mohlo trochu sprchnout, aby se neprášilo. Ale hned jsem se sama pokárala. Sobotní middle měl ten nejlepší cíl v tomto roce – u Samotoče, rozuměj budce, kde se dalo načepovat pivo či limo a zaplatit prostým vhozením peněz do kasičky. Tím, že na to pořadatelé upozorňovali už v pokynech, se sami dostali do prekérní situace, kdy spousta závodníků dojela do cíle k budce a na sluníčku si začala užívat pozávodní atmosféry. Ze shromaždiště tak musel vyjet pořadatel a sesbírat čipy, aby závod mohl být oficiálně ukončen.        17.6.-18.6. Langenlois (Rakousko)    Tentokrát jsme se vydali za hranice, přímo mezi vinice. Mapově to extra těžké nebylo, záludnosti spíše spočívaly v odhadu, který ten řádek mezi vinicemi je ta cesta. Počasí si s námi taky trochu zahrálo, někteří jezdci výrazně zrychlili, když se spustila obrovská bouře, co obrovská, ta nejhorší bouře na světě, hurikán hadra. Pravda, přeháním, ale faktem je, že zhruba desetiminutový slejvák spolu s blesky a větrem úplně příjemný nebyl. Stalo se již tradicí večer grilovat, takže jsme si užili konečně příjemného, skoro letního dne.        5.7.-9.7. MTBO5DAYS    Již světově vyhlášená akce „Plzeňské pětidenní“ se tentokrát konala v Máchově kraji, v Doksech. Z našeho oddílu jsme se zúčastnili v téměř maximálním počtu a nutno říci, že se nám opravdu dařilo. Tratě byly suprové, žádná velká stoupání, ovšem písečné vsuvky dokázaly dost potrápit, co se sil týče. Počasí ukázkové, pivo a limo vlastní, každý den grilování, co víc si tak přát. Snad jedině rychlé nohy a rychlou mapu. A i to se nám vyplnilo. Ze všech těch zážitků bych asi vypíchla hromadný start, který se vydařil všem, nicméně já jsem ocenil parádní výkon Kuby Wohanky a Tondy Sedláka, kteří se od předposlední kontroly přetahovali o šesté místo a nakonec si to chlapsky a férově rozdali od stovky do cíle. Kuba byl o fous rychlejší. Opominout nelze ani celkové páté místo Míši Wohankové.    Pětice závodů se konala v silné mezinárodní konkurenci, např. v mužské elitě startovalo 101 jezdců, z čehož bylo 80 reprezentantů jednotlivých států. V srpnu se totiž konalo MS v Jičíně, takže většina zahraničních reprezentací zvolila plzeňské pětidenní jako trénink.    M12 – Tonda Sedlák 7. místo, Kuba Wohanka 8. místo, M14 – Tonda Wohanka 13. místo, M21 – Tomáš Štregl 18. místo, ME – Pavel Wohanka 53. místo, Petr Wohanka 55. místo, W14 – Míša Wohanková 5. místo, W40 – Jana Schmidtová 30. místo, WE – Lucie Messnerová 29. místo, Gabča Wohanková 35. místo.    Celkově lze říci, že zatímco loni naši jezdci v MW12 sbírali maximálně 30 bodů, spíše končili s nulou, letos jejich bodové zisky byly pravidelně víc 50 bodů!        29.7.-30.7. Zlín    Prázdninový termín vyhovoval z našeho oddílu jen Lucce Messnerové, která si v elitě dojela pro parádní 8. místo, čímž si získala licenci na další rok a pro ni samotnou to bylo povzbuzení na Mistrovství světa juniorů v Jičíně.        9.9.-10.9. Opatovec    Po prázdninách zase pořádně do sedla a hurá na to. Tratě byly zejména drncavé, majitelé celoodpružených kol to asi moc nepoznali, ale pro nás ostatní to bylo občas spíš jízda vstoje i na rovince. Pokud někdo byl zvyklý mapovat s otevřenou pusou, cvakaly mu dost často zuby. A když už tam nebyly kořeny, tak aspoň klacky a větve a šutry. Ale abych nebyla nespravedlivá, mapa seděla a bahno skoro nebylo. Osobně mám zážitek, kdy tak dupu do kopce a marně přemýšlím, kdy jsem to slavila poslední long v elitě a proč ho vůbec jedu, když tu se kolem mne prohnala usmívající se Martinka Tichovská, povzbudila mne slovy, že fakt jedeme až na ten kopec a zmizela v dáli. Velkou smůlu zaznamenali Kuba a Míša, anžto se na ně sesypala smůla v podobě píchnutých kol, uražené patky a špatně razícímu čipu.        30.9.-1.10. Kostelec nad Černými lesy    Závěrečné závody tak na pohodu. Relativně kousek od Vrchlabí, zázemí pivovaru, kde se zrovna natáčel další díl jednoho nejmenovaného seriálu, v sobotu dva individuální závody a v neděli družstva. Sobotní middle mírně nezajímavý bez voleb, možná trochu dlouhý. Sprint pak částečně v obci a částečně v bývalém areálu léčebny, kde i malá chyba znamenala velkou časovou ztrátu – nesmělo se přebíhat a chytnout paralelní cestu a koukat na lampion z pěti metrů, ale nutnost jet dalších 50, aby se člověk vrátil a chytnul tu správnou…. Odpoledne oslava narozenin, grilování, večer slavnostní vyhlášení celého poháru a na závěr snaha        Nedělní družstva – ještě jednou musím poděkovat našim mladým závodníkům, že se zúčastnili, jeli nadoraz a získali cenné zkušenosti. Já jim sice říkala, že budou poslední, ale neposlechli mne a dva týmy porazili. Takže Toníku, Elen, Tondo a Zůzo – díky moc, jsem na vás hrdá. A díky patří i vašim rodičům, že vás přivezli a podporovali.        Nakonec si dovolím sem dát celkové výsledky, ty u jednotlivých závodů si jistě najdete. V elitní kategorii bylo letos těžší se udržet či ji získat, protože se zpřísnily podmínky udělování licence. Letos nestačilo být v žebříčku do určitého místa, další podmínkou bylo získání minimálně 75% bodů vítěze. U některých mladých závodníků je v celkovém výsledku znát absence více závodů, ale nutno říci, že zatímco loni téměř bez výjimky získali v Hradci nula bodů, letos si pravidelně vyjížděli více jak 60 či 70 bodů. Což je obrovský progres.        M12 – Tonda Sedlák 4. místo, Metoděj Wohanka 7. místo, Jakub Wohanka 16. místo, Štěpán Štučka 29. místo, M14 – Toník Wohanka 3.místo, M21 – Tomáš Štregl 18.místo, ME – Pavel Wohanka 18. místo, Petr Wohanka 30. místo, W12 – Zuzka Zajícová 21. místo, W14 – Míša Wohanková 5. místo, W20 – Lucka Messnerová 7. místo, WE – Gabča Wohanková 11. místo, Lucka Messnerová 19. místo    FOTO z družstev je ZDE.     Gabriela Wohanková