Mistrovství Evropy dorostu a juniorů v MTBO, Německo (2. - 6. října 2019) 06.10.2019    První říjnový týden jsem odjela závodit na MED v MTBO do Krušných hor. Na závody se náš tým vydal už v úterý. Po půldenní jízdě s několika zastávkami jsme konečně dorazili do Perninku, na horskou chatu Plzeňka.    Ve středu jsme měli ještě pohodu - dopoledne volno a odpoledne jsme jeli na model do Rabenbergu. Tam bylo centrum celého mistrovství (i když se tam jel jen jeden závod). Kopce, singltreky, bahno a déšť - dojmy z nultého dne. Ještě že jsme tam byli jen asi třičtvrtě hoďky.        Ve čtvrtek to všechno oficiálně začalo. Po brzkém vstávání a hodinové cestě jsme se dostali do Thalheimu - centra middlu. Už od večera jsem byla pěkně nervózní. Hlavně proto, že jsem startovala první z kategorie a vůbec jsem nevěděla, co mám od ostatních čekat. Když jsem je tam všechny viděla, upřímně, můj cíl byl hlavně nebýt poslední. To se naštěstí nestalo. Po závodě v promočeném, bahnitém, ne moc kopcovatém lese s několika kontrolami v trial parku, po přelítnutých řídítkách a několika dalších pádech (ten trail park dal zabrat) jsem si dojela pro první umístění v TOP10 - 8. místo. Dobrej začátek. Pátek a long na Rabenbergu. Moje nejmíň oblíbená trať. Startovala jsem zase vepředu a vůbec se mi tam nechtělo. Opět déšť a bahno, přibyly singltreky a kopce. Naštěstí většina postupů byly objížděčky po velkých cestách a do hnusných teček jsme se moc pouštět nemuseli. Fyzicky se mi nejelo tak špatně, jak jsem čekala a dojela si pro 13. místo (asi v půlce, takže zase spokojenost).        Jestli jste si někdy na závodech stěžovali na zimu nebo déšť, tak jste nebyli na těchto štafetách na Fichtelbergu. V takovémto počasí jsem v životě nejela ani neběžela. Teplota sahala asi na 3 stupně nad nulu, byla mlha a vítr. No a bez bahna, deště a občasného sněžení by to samozřejmě nebylo ono. Klíč k vítězství? Nabalit na sebe co nejvíc vrstev, nezmrznout a dojet. Prostě závod na morál. Jela jsem první úsek, ale bohužel po chybě (za kterou jsem tak úplně nemohla - dvě paralelní cesty, na mapě stejná klasifikace, ale v reálu absolutně ne!) jsem neztratila jen 2.5 minuty, ale hlavně kontakt s první Ruskou. Po zbytek trati jsem už nikoho neviděla, dojela jsem třetí. Lucka Nedomlelová na druhém úseku bohužel taky udělala chybu, čelu jsme se nepřiblížily a pořád si držely třetí příčku. Jako třetí vyjela Róza Kuchařová, zahájila stíhací jízdu a přijela druhá!! Moje první medaile a jedna ze čtyř stříbrných, které naše výprava ten den přivezla. Doba stříbrná!        A konečně neděle. Čekal nás sprint v Johanngeorgenstadtu a moje nejoblíbenější trať. Na hodně rychlý městský sprint s hodně „kontrolama“, sluníčkem a teplejším počasím jsem vyjížděla jako třetí. Jela jsem bez chyb, dojela holky přede mnou a potom, co jsem chvíli čekala v cíli a neviděla nikoho dlouho dojíždět jsem doufala, že by to mohlo dát na velkou bednu. A ono to dopadlo ještě líp. Po dlouhém čekání plném napětí mě hlásili na třetím místě. Třetím místě na Mistrovství Evropy!!! Docela wow. Pořád jsem tomu něvěřila, dokud mi nepověsili medaili na krk. To byla třešnička na dortu po studeném, deštivém, bahnivém, ale skvěle užitém šampionátu.        Součástí ME byla i světová veteraniáda. Z našeho oddílu se jí učastnili Gabča a Jelen. Gabča si dojela pro dvě 8. místa (middle a long), jednu 5. (mass start) a jednu 4. příčku (sprint). Jelen měl bohužel při middlu defekt a long a mass start ze zdravotních důvodů nedojel a nejel. Náladu si spravil až při sprintu a to 5. místem.     Zuzana Štreglová