3.ŽB-Čechy
5.6.2004, Bukovina u Pecky
Pořadatel: SK LOB Nová Paka
Mapa: Opička, 1:10 000, E 5 m
Přišel víkend
a s ním další béčka. Protože náš dorost je na školním výletě,
hájil jsem dnes barvy našeho klubu jenom s částí rodiny Krejčíkovy.
Od rána lilo jak z konve, takže jsem se těšil na pěkný 11,6 km
dlouhý a kopcovatý survival, déšť však se startem prvních závodníků
ustal a po zbytek závodu jen občas zahrozil lehkou přeháňkou. Pořadatelé
na louce u lesa postavili v jejich podání tradičně pěkné centrum
se vším všudy, hrála muzika, prostě pohoda.
Kdo už v tomhle lese někdy běžel,
tak zná jeho hlavní lákadlo, kterým je kromě úplně čistého lesa
sem tam s kameny prostor v bývalých lomech na kámen, dnes nepřehledný
chaos údolíček, kupek a srázků, které se jistě s velkou mírou
fantazie mapaři podařilo do mapy velmi pěkně zachytit.
Proto pro mě bylo trošku zklamání,
že ač jsme se tam jako H21B podívali hned 3x, jednalo se většinou o
kontroly na okrajích tohoto zajímavého místa, tedy i vcelku snadno a
rychle nalezitelnými, nic moc k mapování. Ostatně takový byl i celý
závod, kontroly, postupy i záchytné body jasné, dost lampionů z dálky
vidět (třeba 1.-250m, 12.-150m, 17.-100m), tedy skoro všechny, co
nebyly zrovna v jámě. Taky jsem postrádal nějaký delší postup na
volbu jinou, než azimut s vyhýbáním se oplocenkám. Dneska jsem
prostě zase ztrácel jenom rychlostí pohybu vpřed, mapováním jsem
to dohnat nemohl, tudíž to byl běžák a tudíž se mi dnešní závod
v tomhle nádherném lese ve srovnání třeba s předloňským výchoďákem
ve stejném prostoru po orientační stránce moc nelíbil.
4.ŽB-Čechy
6.6.2004, Valteřice
Pořadatel: OK Jilemnice
Mapa: Malý Sovinec, 1:10 000, E 5 m
V neděli se
centrum závodů přeneslo pár kilometrů severně, tedy do Valteřic,
kde pořadatelé z Jilemnice našli na místním koupališti důstojné
zázemí, opět se vším všudy. Počasí tentokrát přálo, už od rána
bylo oblačno a poměrně teplo.
Stavitel to dneska neměl vůbec
lehké, žlutohnědá mapa hlubokými lesy příliš neoplývala, navíc
od ochranářů nařízená zakázaná území z toho mála ještě dost
podstatně ukously. Přesto se mu, myslím, z mapy v rámci možností
podařilo dostat maximum, když první půlce tratí dominovaly malé
remízky často s podrostem kopřiv, mezi kterými první závodníky
jistě obtěžovaly zarostlé louky (ale já ve 108 už měl velmi
solidní dálnice), po půlkilometrové povinné atletické vložce pak
přišel čistý vysoký les v závěru vtipně oživený kameny a
skalkami. Mapově to nebylo z nejtěžších, přesto závod vyžadoval
neustále koncentraci na mapu, aby člověk nezaběhnul někam, kam neměl.
A tak se mi dneska závod nakonec i
líbil. Slunce svítilo, zaříznul jsem Choleru (což se mi zas rok
nepodaří :-)), chvílemi jsem si v lese připadal jako u nás na
Chlumu (podrost^2) a kopce i délka byly ve finále docela snesitelné.
Poslední dobou si taky nějak začínám zvykat na luční závody, kde
už je člověk pomalu vděčný za pár stromů. Jen aby mě pak někdy
nevyvedlo z míry, že jsem byl celý závod v lese. :-)
|