Miletínské Lázně - 18. 4. 2021 19.04.2021    Když jsem si byl dnes naprosto neoficiálně zaběhat v okolí Miletínských Lázní, tedy v rodném kraji Karla Jaromíra Erbena, napadla mě následující parafráze jeho Polednice.        Trenér    (orienťácká balada, volně podle Polednice K. J. Erbena)        V rohu stanu dítě stálo,    do mobilu hledělo.    „Bodejž jsi jen hodně rychle,    radši na start běželo!        Startuješ v tom okamžení,    rychle, zavaž si boty:    a věnuj se závodění,    vypni mobil, běž už, ty!    Běž! Hle mapa a popisník –    makej! - tu máš buzolu!“    Než mapa a popisník,    letí na zem pospolu.        A zas do hrozného křiku -    „I bodejž tě sršeň sám!    Že na tebe, nezvedníku,    trenéra si zavolám!        Pojď si proň, trenérská špice,    pojď, vem si ho, zlostníka!“ -    A hle, tu kdos s pívem v ruce,    dvéře stanu „odmyká“.        Malá, hnědá, tváři divé    v dresu divná osoba,    bez berliček, hnáty křivé,    hlas – vichřice podoba!        „Padej na start!“ – „Kriste Pane,    odpusť hříchy hříšnici!“    Divže smrt jí neovane,    před trenérskou stálicí.        K dítěti se blíží tiše,    trenér zvolna jako stín:    dítě hrůzou sotva dýše,    mobil chopíc na svůj klín.        A vinouc je zpět pohlíží -    běda, běda dítěti!    Trenér, ten se blíže plíží,    blíž - a již je vzápětí.        Již vztahuje po něm ruku -    bere mobil z kolena:    „Dej pryč ze mě svoji ruku!    Trenére ty zmatená!“        Tu slyš: jedna – druhá – třetí –    trenér dítě udeří;    s buzolou v ruce, dítě na start letí -    táta s mámou nevěří.        Na zemi tu mobil leží,    na něm pivo vylitý;    trenér pro nový si běží,    avšak mobil – rozbitý. Tibor Hájek